Napsal uživatel Přemysl Kadlec | 14 Květen 2009
Posted in Ostatní

Jednoho krásného jarního dne jsme se vydali s partnerkou na výlet do Kašperských hor. Po dvacetikilometrové „procházce“ jsem zahlédl ve vzduchu cosi notoricky známého. Hledím do slunce a odhaduji „je to káně“, ne to je větší „je to orel“, ne je to EXTRA a pořádná. Po krátkém dohadování s partnerkou jsme se konečně vydali na mnohem zajímavější úsek výletu na cca 1km vzdálené modelářské letiště.
Po příchodu na letiště jsem se seznámil s Toníkem, vlastníkem 3m kompozitové EXTRY. Bylo to jeho třetí letadlo podobného rozměru, protože jak říkal „fakt akčně“ dva předchozí modely rozbil a stihl to za předchozí měsíc a něco. Model byl nádherný, prohlédl jsem si ho do detailů, prý byl vyroben na zakázku, ale autora jsem se nedověděl, paintbrush byl ale opravdu úžasný. Pak jsem přešel k Petrovi, který měl CAP 232, jenž neměl do 3m daleko, od Petra jsem se dozvěděl, že Tomík rozbil minulý model, když se rozhodli jak říkal „už po několikáté“ dát si se svými třímetrovkami kombat. Prohlédl jsem si několik dalších modelů, ale kromě potěšení pro oči jsem se od přítomných modelářů nic moc nedozvěděl. Model si žádný s nich nestavěl a všechny modely byly nové, z čehož jsem usoudil, že spotřeba modelů tu bude asi značná. Všichni mě ujistili, že modelařinu milují a pokud se jim nemotá v cestě nějaký „patlal“ s nějakou metrovkou, EPP nebo dokonce „plácátkem“ (jak jsem pochopil tak tím mysleli větroně), prý je pořádně akční létání fakt baví. Super je prý navečer prohánět srny, které se na pole, kde bylo letiště každý večer chodí pást.
Se směsí různých pocitů jsem se chystal k odchodu, když mě pánové upozornili, ať se vyhnu „dědkovi“, kterého potkám asi o 500m dál na louce. Prý také létá, ale je to hrozný idiot a nemá prachy na nic pořádného. Pokrčil jsem rameny a bez komentáře se vydal do města na vlak.
Skutečně po cca 500m jsem míjel louku, kde uprostřed  stála červená škoda 120 obložená několika modely. Za hlučných protestů partnerky jsem se vydal na průzkum. Na střeše byl model Spitfire o rozpětí cca 1,2m, na haubně byla „změť“ několika viditelně podomácku vyrobených EPP a na zemi ležel model B17 cca 1.8m, na první pohled jsem viděl 4 MVVS které zřejmě měly nalétáno víc, než já mám v občance. Žádný z modelů byste nenašli v nabídce výrobců stavebnic, vše bylo vyrobeno ručně s neuvěřitelnou pečlivostí. Po nějaké době okounění jsem zjistil, že na zemi na druhé straně auta chrní na sluníčku chlapík o úctyhodných rozměrech (tipuji že 150kg živé váhy tam bylo :-). Bohužel zrovna v té chvíli přišla má partnerka a její špačkování pána probudilo. Dali jsme se do řeči a slovo dalo slovo a zjistil jsem, že pan Šimek pronajímá pokojík na své chatě a za 500kč můžeme náš výlet prodloužit do druhého dne.
Co jsem viděl v chatě p.Šimka nejde slovy vyjádřit jinak, než „modelářova extáze“. Půda i dílna byly plné modelů ruční výroby z nichž každý byl naprosto úžasný. Zatímco partnerka spala, mluvili jsme a mluvili až do svítání, bylo o čem mluvit, protože p.Šimek zrovna nedávno slavil 50 let svého koníčka (jak sám říkal, začínal, když balsa byla ještě semínko :-). Přišla i řeč na hochy „od zhora“, na které si stěžuje celé okolí a ochránci přírody by chtěli vydat zákaz provozu modelů pro celé okolí z důvodu hlučnosti a rušení lesní zvěře.    
Ráno jsme se rozloučili a s partnerkou jsem vyrazili na dalších 20km. Dodnes mám před očima nádherné modely a v hlavě hromadu informací o různých stavebních postupech a konstrukci modelů.  Informace jsem si rád odnesl a budu je s vděkem používat při stavbě každého modelu.

Po návratu do Prahy jsem všem přátelům vyprávěl, jak jsme byli na výletě v Kašperských horách a jak jsem tem potkal modeláře a Modeláře ….

< Předchozí		Další >