Obrazek
Chtěl bych se s vámi podělit o zážitek, který se mi stal před pár lety.
Koncem září 2001 bylo v Čechách už dost hnusně a já si chtěl dopřát ještě trochu sluníčka a tepla tak jsem si zajel na prodloužený víkend do Chorvatska. Jen tak se stanem na blint – vykoupat se a trochu ohřát u Jadranu. Vyrazil jsem ve čtvrtek na noc směr Znojmo a v pátek před polednem jsem už seděl na pivku v beach baru někde v Zadaru. Fakt to stojí za to, a kdo je stejně závislý na teple a sluníčku jako já, tak určitě ví o čem je řeč. Tak jsem se tam jen tak povaloval užíval poslední letošní paprsky – sice se tu tou dobou začíná stmívat kolem sedmé večer, ale o to lepší je vychutnávat takovou tu lehce nostalgickou atmosféru, typickou pro každé mořské letovisko, když je už tak trochu po sezóně. Málo lidí, ceny příznivé, nikdo nikam nespěchá. Před mým odjezdem jsem se rozhodl, že se stavím ve Splitu, projdu si přístav a nábřeží, protože to tam mám rád a dodneška tam jezdíme rok co rok. Jak jsem se tak pomaličku šoural podél nábřeží směrem k přístavu, kde kotví trajekty, které brázdí celý Jadran, tak vidím takovou vcelku netypickou siluetu lodi s divnými nástavbami. To musím vidět a přidal jsem do kroku. Když jsem přišel na molo, tak mě ohromila šedá ocelová masa – paluba ve výšce čtyřpatrového domu a nástavby jsem ani nedohlédl. Jen jsem polknul a vydechl: "ty vole, to je letadlovka!... "
 
Po překonání prvního šoku a závratě vidím schůdky a u nich americký námořník v parádní uniformě. Jdu k němu, pozdravím a jen tak ze srandy povídám, jestli se tam může. Námořník (kluk jako buk 6feet5“) v nažehlené bílé uniformě zasalutoval a odvětil: Offcourse sir, počkejte až přijde PR Officer, ten vás provede – další šok z mnoha, které jsem ten den zažil. Borec zavolal někam vysílačkou a do pěti minut se dostavil zmíněný PR Officer. Mezitím se nás tam vytvořil hlouček zvídavých turistů – dva jugoši, holanďan a dva angláni a mohli jsme vyrazit. No řeknu vám – vylézt po houpajících se schůdkách do čtvrtého patra – nic moc… ale překonal jsem to a za chvíli jsme stáli na palubě, kde jsem poprvé zblízka viděl, to co jsem z dálky považoval za divné nástavby – stálo tam šest helikoptér CH-46 Sea Knight – nádhera!

Obrazek
 
PR Officer nás skutečně provedl od pátého patra nástavby, až do podpalubí. Pro mě, vychovaného v období Cold War – něco nevídaného. V kapse jsem měl foťák, že jako až se nebude PR dívat, tak si něco cvaknu – ale k mému překvapení nám hned na začátku řekl, že si můžeme fotit co chceme, pro nás Husákovy děti opravdu nečekaná věc. My, kteří jsme vyrůstali v době, kdy bylo trestné vyfotit i nádraží, nejsme zvyklí na takovouto otevřenost s jakou se amíci přímo chlubí. Ale je to posun rozhodně k lepšímu a je to něco na co se zvyká opravdu dobře a rychle.

Co se týká lodi, tak to nebyl klasický velký carrier s letadly a přistávací palubou a  proti carrierům to byl dokonce prcek - tzv. LPD  Landing Platform Dock třídy Austin  http://en.wikipedia.org/wiki/Austin_class_amphibious_transport_dock – servisní a podpůrná loď, na jejíž palubě mohou přistávat vrtulníky a další VTOL aircrafts jako Ospreye a Harriery. Loď má také vzadu velká vrata, a když sníží ponor, tak tam mohou vplout menší plavidla k transportu, případně k opravě anebo z přístavního mola tam můžou vjet kolová či pásová vozidla. Loď ve Splitu tenkrát kotvila z důvodu nějaké balkánské krize (Kosovo Černá hora nebo tak něco).
Prošli jsme si opravdu celou loď, osahal jsem si Phalanx CIWS, (automatický kanón proti raketám) http://en.wikipedia.org/wiki/Phalanx_CIWS , seděl jsem na pilotním sedadle Sea Knighta a nakonec jsme dostali samozřejmě kolu a hamburgra v bufetu ve velké jídelně mužstva s kapacitou 350 míst, která byla celá v nerezu a s obří plazmovkou na zdi.
 
Ještě jedna zajímavost – LPD třídy Austin se podílely při podpoře programu Apollo a zajišťovaly patroly a návrat astronautů po přistání do moře. Konkrétně tato loď LPD-4 patrolovala spolu s USS Iwo Jima
v návratové oblasti po neúspěšně/úspěšném letu Apollo 13 (Lovell, Swigert, Haise).
 
 

Obrazek

 

 

Člověk si v tomto měřítku uvědomí svou titěrnost – a to tato loď je proti dospělým letadlovkám opravdu prcek (pro srovnání třída Nimitz má pětkrát větší výtlak a je dvakrát tak dlouhá), ale já stejně odcházel z lodi skoro za tmy se zážitkem jako hrom.
Nedávno jsem se s nostalgií dočetl, že tato loď byla vyřazena z provozu a kotví jako záloha někde ve Virginii.
 
Technické údaje:
Austin-class amphibious transport dock LPD-4
 
Ve službě od 1964 do 2006
Celkem vyrobeno 12 sesterských lodí této třídy
Tonáž – 7 713 tun
Maximální váha – 16 914 tun
Délka 173 m

Ponor 10 m
Pohon - 2 parní turbíny
Rychlost – 21 uzlů
Náklad – výsadkové čluny a helikoptéry
Posádka – 24 důstojníků, 396 mužstva, 900 mariňáků


Pro tomasrc.cz

Ondřej Zrnovský
www.modelranch.cz

Celá fotogalerie na
www.prodejce-rimmer.firmy.cz/fotoalbum/nezarazene/lpd-4-austin

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit