neděle 1. září 2013

JETI Model Meeting 2013


16-18.8.2013

JETI Model Meeting (dále jen JMM) je největším sletem elektromotorem poháněných modelů letadel v České republice. Letošní již 19. ročník se konal opět v modelářském areálu Czech Heaven u Budkovic. Z praktických důvodů jsem vyrazil již v pátek. Naložil jsem auto mým Yakem 54, Banditem, Fokkerem E3 a vším možným příslušenstvím a vyrazil na nákup. V Czech Heaven vám sice uvaří večeři, natočí pivo nebo udělají koktejl, ale jablko, pár lahví vody, cola nebo nějaké povzbuzující prostředky přijdou vhod už cestou. Žádnou lahev vína ani podobné věci jsem si nebral, abych byl v sobotu ráno brzo v provozu a mohl se rozlétat. Takže jen 4 radlery, pro chuť.




Cesta mi trvala skoro 3 hodiny. Za to může objížďka za Jindřichovým Hradcem. GPS nadějně hlásila příjezd v půl sedmé večer, plánovaná čtvrtá až šestá záhadně nevyšla. Možná kdybych před odjezdem nemusel rozebírat Yaka a opravovat uchycení krytu motoru...  GPS nekecala. Po příjezdu jsem pozdravil, koho jsem potkal, nahlásil se v hospodě (kvůli kartě) a šel pro letadlo. Protože jsem poslední dobou létal hlavně s třímetrovým Vertigem, byl pro mě menší Yak trošku nezvyk. Plus únava z cesty, plus trošku nervy, protože můj poslední čtvrteční let s jiným letadlem nedopadl zrovna nejlépe. Nešlo mi to, tak jsem letadlo uklidil do hangáru a šel na večeři. Objednal jsem si kuřecí steak s hranolkama, dal si noční let se slow-fly Fokkerem a šel se společensky bavit. Přidal jsem se k Anetě (Bouškové), Frantovi (Laubemu) a Jirkovi (Jarolímkovi). Dál se u stolu vyskytovala část JETI personálu, Tomáš Ciniburk a pár starých známých.

Večerní program přerušila gratulace zástupců firmy JETI model p.Šteiglovi k jeho 50. narozeninám. Jako dar dostal vysílač DS-16 Gold Edition. JETI pojalo Gold Edition po svém, takže místo zlatých nálepek, plastů v žlutozlaté barvě a softwarových úprav, které nikdo nepoužívá, prostě vzali DS-16 Carbon Edition a kovové díly nechali potáhnout zlatem. Pan Šteigl nebyl jediným oslavencem večera. JETI má letos dvacetiny a dostalo od areálu Czech Heaven taky dárek - obrovský ohňostroj. Takový nemají ani Pražáci na Nový rok! Po ohňostroji jsem začal pracovat na „radlerové“ teorii. Ta měla pár much v podobě Kapitána a tak... Někdo cizí pak přinesl novou Auroru 9x, kterou jsme mu zdrbali hlavně za pochybnou ergonomii.  Anet šla pro jistotu spát a my s Frantou lítat. Sedělo a diskutovalo se asi do půl druhé, pak už šli spát všichni. Někdo tak rychle, že na stole nechal úplně plné pivo. S Jirkou jsme chvíli koukali na televizi a pak šli taky spát.



Ráno bylo chladné. Ze strategických důvodů jsem nejprve zabral místo na stojánce, dal nabíjet baterie a až poté šel lovit snídani. Stihl jsem jeden tréninkový start a sledoval „cvrkot“. Organizátoři natahovali stovky metrů optických kabelů, chystali ozvučení a kamery pro přímý přenos. Piloti lítali o 106. Na briefingu zazněly hlavně informace k bezpečnosti létání. V 10:00 zahájil JMM jediný účastník všech 19ti ročníků – Juraj Tinka.



Nyní je vhodná chvíle vysvětlit, jak na JMM fungovala fronta. Každý přihlášený pilot dostal ráno při registraci balíček s věcmi. Obsahoval „stravenky“ na oběd a večeři, hlasovací lístek, nálepky, plaketu, tričko, „praporek“ s číslem a hlavně oranžovou průhlednou destičku se jménem pilota. Tu pilot zastrčil do fronty na tabuli. Organizátoři z tabule odebírali destičky a předhazovali je komentátorům. A nikdo nesměl předbíhat! Kromě Jirky Jarolímka a Franty Laubeho. A všech ostatních hostů, kteří vystupovali v každou celou hodinu s neelektrickými ukázkami pro zpestření programu. I přes tyto vložené „celebrity“ se piloti střídali rychle a kdyby někdo chtěl, dostal by se na řadu v hlavním programu asi 3x. Pokud vím, tak nikdo nechtěl. Skvělou dynamiku programu a letových ukázek měl na svědomí letový čas pouhé 3-4 minuty, o které byli piloti požádáni. A musím říct, že to funguje. Piloti byli disciplinovaní a čas si hlídali. Diváci tedy neměli čas nudit se, pořád něco startovalo nebo přistávalo.



Populární byly také skupinové lety. Ať už se jednalo o skupinu firmy Alfamodel doplněnou o pár přátel nebo různorodé skupiny modelů pilotů, kteří se spolu domluvili. Já jsem letěl poprvé rovnou před Jirkou, což je mnohem lepší, než letět po něm. Moje letadlo je menší a nekouří a tak. Po letu ke mě přišel jeden z komentátorů Vláďa Hadač s mikrofonem a zeptal se na pár otázek – SUPER. Krátké rozhovory s piloty nabídly divákům další informace a některým pilotům další stres. Někdo je z mikrofonu holt nervózní... Anetu Bouškovou s Extrou jsem letos ještě pořádně neviděl. Až na JMM, dost se zlepšila. Jindra Marek bohužel hned ráno spálil regulátor v jeho F 86 Sabre, takže musel létat „jen“ s nádherným Zerem a novinkou v jeho hangáru – LA7. V Jiřicích mi říkal, že si stavebnici koupil. Na JMM říkal, že z ní vyřezal asi 900g přepážek a dalších věcí, pak jí postavil a v pátek před JMM zalétal. Ve vzduchu sedí nádherně, letový projev je velmi realistický. Naštěstí je Jindra spokojen, takže si Lavočka zasloužila dokončení povrchové úpravy a dodělání detailů.



Pár modelářů přijelo z Rakouska. Oliver Fuchs vystoupil s hornoplošníkem Maule MT 7-420 ze stavebnice GB Models. Stabilní klidný letový projev byl od půlky letu nahrazen lehce nerealistickým letovým projevem, protože Olivera začaly svrbět prsty. On lítá hlavně akrobacii. A lítá jí dobře, jak se mohli diváci přesvědčit během jeho letů s dvoumetrovým SU 29. To nebylo poháněné českým motorem Axi jak je zvykem, ale českým motorem Phasor Acro od JETI. Tyto inrunnery s převodovkami si mohli návštěvníci prohlédnout (po boku motorů Phasor Race) na jeťáckém stánku. Oliver měl v druhém letu se SUčkem nějaké technické problémy a tak bohužel „přistál“ předčasně. Podobně dopadl dvoumotorový Twin Star DA 42, který přistál bez podvozku do pole – naštěstí také bez poškození.

Oproti loňskému ročníku byl letos k vidění i vrtulník – Raptor G4 nitro. Franta s nitrem létá už jako jeden z posledních v Čechách. I když mu vrtulník čistí Aneta, je to prý otrava a mluvil něco o vrtulníku co teď mají všichni a jako docela se lítá i ve světě. Žeby Chopso? Patrick Hofmaier předvedl stíhačku Viper Jet. Ta je dodávána jako ARF „skládačka“ z EPO pěny, model je komplet osazen servy, elektrodmychadlem atd. Patrick všechno tohle vyndal, osadil kvalitnější serva a turbínu Jetcat P20SX. Model má shodnou vzletovou hmotnost jako verze s elektrodmychadlem, letová rychlost je elektronicky omezena na přibližně 200km/h a doba letu je asi 6 minut na 700ml kerosinu. Patrick je členem stříbrného družstva z Mistrovství světa v F3P, takže létat bezpochyby umí. Předváděl nízké průlety, nízké výkruty... celkově velmi precizní let.

Ráďa Rája tentokrát létal se Čmelákem. Ten jeho je podstatně menší než tátův, ale při skupinovém létání nebyl rozdíl tak patrný. Zaujala mě nádherná „Andula“ An-2, ale ve vzduchu jsem jí bohužel neviděl..(asi jsem zrovna testoval vodu v bazénu. Chce se mi napsat ledová, ale říkejme tomu třeba příjemně osvěžující... Do detailu propracovaná maketa motoru An-2, otlučení barvy i prolisy na křídlech ve vzduchu nejspíš vidět nebudou, ale na stojánce chytnou za oko. 



Dvoudmychadlový Rafale Pavla Mlýnka bych popsal jako tichou smrt. Sviští vzduchem velmi potichu, bez typického zvuku rozzuřeného vysavače nebo burácení turbíny. Model startuje katapultem a přistává na břicho. Další dvoumotorový JET Gloster Meteor patřil Miloši Tichému, ale létal s ním Honza Stonavský. Silueta zářivě žlutého letounu s motory přímo v křídle vypadá trošku jako mix počátků proudového pohonu a Star Wars. Pro upřesnění, Gloster Meteor poprvé letěl 5.března 1943 a byl to první spojenecký JET.



Hezké bylo vystoupení na hudbu Bedřicha Janáčka s Sbachem. Petr Doubrava předvedl letošní novinku – CAP 10b. Měl jsem možnost si s prototypem zalétat a klobouk dolů. Letově velmi povedený stroj létá na klapkách kolem hlavy, ale stejně jako předloha dokáže létat akrobacii přes celé nebe. Je to úplně něco jiného než superostré akrobaty, na které jsem zvyklý. A ta silueta při průletu s náklonem křídel! Kdo z vás hledá rekreační akrobatické letadlo, které nedělá rámus, je levné na vybavení a dá se koupit třeba i v rozsypu, napište Petrovi. Capem chybu neuděláte! (Petře, necháš mě si s ním ještě někdy zalítat prosííím? :-))) )

Mohl bych psát o dalších a dalších ukázkách, rozhodně bylo na co koukat. To je bohužel nad rámec mé reportáže. Létalo se pozdě do večera, v podstatě do tmy. Komentovaný program od volného večerního létání dělilo oficiální ukončení s tombolou. Ta byla opravdu štědrá a mezi sponzory se řadili nejzvučnější jména českého modelářského průmyslu. JETI model, Model Motors, Alfa model, HVP, časopisy RCM a RCR, dokonce i modelářský web RCMania.cz. Spousty sponzorů jsem zapomněl, omlouvám se. Nakonec bylo povoláno 11 pilotů, kteří od kolegů modelářů obdrželi nejvíc hlasů, mezi ně jsem se dostal i já – děkuji! Jednoho z nich (letos již podruhé, takže tradičně) vylosovala Aneta Boušková jako vítěze nového vysílače DC 16! Chvilku napětí jsem si ale užíval a vy se jméno výherce dozvíte po reklamě.

Martin Pilný: Víc než jen další webový deníček :-)


Vysílač DC 16 vyhrál Vladimír Hadač! Vláďo, očekávám, že za tento šťastný los příští rok Anetka dostane lístek do „VIP“ fronty na Amperfestu! :-))))

Během posezení, které trvalo dlouho do noci, se rozebíralo vše možné, občas i věci (vzdáleně) související s létáním. Volné létání probíhalo i v neděli, tomu už jsem moc nevěnoval pozornost. Rozebral jsem letadlo, naložil auto a spolu s mnoha dalšími se vydal na cestu domů. Moc se těším na dvacátý ročník!


Jan Špatný

Fotogalerie:
Jeti Model Meeting 2013



Skvělá fotogalerie mistra fotografa Stáni:

Žádné komentáře:

Okomentovat