pátek 25. září 2009

EXFC 2009 Znojmo


Varování! Tento článek není určen dětem do tří let, mojí bývalé učitelce češtiny a lidem, co si chtějí přečíst chvalozpěv na EXFC!

Je 22:31 večer, sobota. Sedím v Octavii kombi zaparkované kdesi v polích poblíž Znojma. Ano, jsem v Modelcity. Spát se nedá, kousek od auta je obrovský Red Bull stan a Red Bull párty je v plném proudu. Hudba je docela nahlas, mám vyřvané hlasivky, protože jsem se snažil povídat si s kamarády před reprobednou.

Dobře a co se tu vlastně děje? Od pátku se v Modelcity létá druhý ročník soutěže obřích akrobatů – European eXtreme Flight Championship. Létají se dvě kategorie, jednotlivci a týmy. V pátek vypadlo prvních 14 pilotů z jednotlivců (z celkových 29), teamy byly jen 4 a tak postupují všichni. Já jsem do Modelcity dorazil až kolem osmé páteční večerní, takže z pátku vám toho moc neřeknu. Snad jen, že vypadl Jirka Jarolímek, Martin Pasáček, Honza Hoffman a další. V té tmě jsem sotva poznal Jirku Mikesku, Davida Charváta (někdo nezodpovědný jim dal na starost ozvučení areálu a oba se co se týče výběru hudby docela vyřádili – mezi lidem panovala spokojenost). Pak tým rodiny Pasáčků, Hrachovců, Brückmannů... Donatas se hrozně mračil a povídal něco o nespokojenosti s bodováním. A nebyl sám. Hmmm, tak se klukům v pátek asi nedařilo. Nebo že by bodovači vyjímečně nebyli ve formě? O to víc jsem se těšil na sobotní ráno, již v 8:00 měla startovat první dvojice v kategorii Teamů!




Hangár byl naravný „třímetrama“ a tak jsem se ani nesnažil narvat tam svého 1,9m Yaka, kterého jsem si vezl na přestávky. V oktávce jsme se oba srovnali, já si dal svou denní dávku antibiotik a po jedenácté šel spát.

Sobota ráno byla studená. Vzbudili mě někdy kolem třičtvrtě na osm. Sotva se vypotácím z auta, vidím Fabiena Turpauda, jak skládá svého Yaka 55. Prohodili jsme pár slov, já jsem si dal pár loků coca coly, vzal jsem kartáček na zuby, pastu a foťák... Hurá do centra dění. Než jsem si stihl vyčistit zuby, nacvakal jsem pár fotek z tréninku teamu Pasáček-Mikeska. Start v 8:00 se nestihl, ale drobné zpoždění nevadilo. Naopak. Aspoň už vysvitlo sluníčko a výrazně se oteplilo. Vítr mírný, paráda!
Teamové létání bylo zajímavé, pilotně náročné a byl jasně vidět rozdílný přístup jednotlivých soutěžících. Například pojetí sestavy bratrů Mettelů se zásadně lišilo od českého teamu. Mnohem víc jsem se těšil na jednotlivce. Ani jsem se nepokoušel to natáčet, sem tam nějaká fotka. Gernot a Ido lítali velmi brutálně, od minule o dost přitvrdili. To ostatně všichni, ale oni asi o kousek víc. Donatas letěl velmi hezky. Zajímavá dynamická sestava plná náročných obratů. Při přičtení faktu, že letěl s půjčeným modelem, hustý! Hmmm, ale bodově 14. místo??? Divný. A bylo toho víc. Během pauzy jsme se Štěpánem „Krtkem“ Škorpilem a dalšími modeláři vyplnili volný čas, divákům se to docela líbilo, příjemný odskok od obříků. Já jsem bohužel při poledním létání přehlídl zem (fakt! myslel jsem, že je o půl metru níž) a Yačíka přibil ve vyklesávání ve výkrutech. Štěpán to kometoval jako upáčkování se podpořené poryvem větru, šel jsem se přiznat – ručičky! Za pomoci nářadí Karla Procházky jsem Yaka rozebral, slepil jedno SFG, udělal rozborku sborku jednoho serva, přilepil jeden sloupek, ve kterém drží vrut na uchycení motorového krytu a bylo opraveno. Super! Mezitím jsem si stihl zalítat s Karlovým 2,16m Yakem, díky Ti Karle za půjčení! Hezky Ti to lítá!
Po obědě následovala letová ukázka vrtulníčku Robinson a pak pořádné  Mi 24 v podání Armády České republiky. To byl luxus, vážně super zážitek. O půl hodiny později nás navštívila dvojice Gripenů, později ještě udělaly průlet dvě L-159. Mezi pauzami pro předvádění armádního náčiní se létala další kola teamů i jednotlivců. 
Když jsem se tak nějak ptal proč se spousta lidí mračí a diskutuje, šel jsem se podívat na pořadí. WTF??? Kluci mi bohužel ukázali papíry s bodama, nestačil jsem se divit. Spousta diváků a snad ještě víc pilotů si stěžovalo na bodovače. Nezbývá mi nic jiného než souhlasit, to už ani neni k smíchu. Kdekoliv se zeptám, jako největší slabinu hodnotí bodovače. Asi si udělám kurz na bodovače, a jakožto nepilot třímetrů bych je někdy zkusil obodovat. Pokud si mě nějaký organizátor pozve, samozřejmě. Po vyslovení tohoto nápadu jsem byl podpořen mnoha účastníky (a nejen z ČR), vesměs s připomínkou že já tomu aspoň trochu rozumím. No, dobrý. Blíží se večer a já cvakám další a další fotky.



Po dolétání přišel čas vyřadit další jednotlivce. Končí například Jirka Mikeska, Dan Hrachovec, Donatas Pauzuolis, Fabien Turpaud. Nechápu.  Ani jsem si neuvědomil, kolik lidí zůstalo (později jsem se dozvěděl že 9), každopádně někteří, co zůstali, tam zůstat neměli a naopak. Atmosféra mezi piloty vesměs nas*aná. Nedivím se jim, vynaložili obrovské úsilí a množství financí a ... Někteří piloti si šli odpočinout, jiní lítali jen tak pro radost, další se šli vožrat a já šel sbalit Yaka do auta.  Donatas odjel s ruským týmem na hotel (pokud jsem dobře pochopil, do Vranova) a do noci slavili. 14. místo na oslavu není, tak aspoň Donatasovy narozeniny :-D .

Rakušané vytáhli do tmy 5 osvětlených čarodějnic, Martin Pasáček osvětleného Yaka 54 z EPP od RC Factory. Já jsem se tak různě poflakoval a fotil. Na  řadu přišel ohňostroj, pak jsem byl u stánku Red Bullu, pak jsem fotil ohňostroj ve Znojmě (byl hezky vidět na obzoru) a pak jsem si sedl do auta a začal psát. Teď se tu zastavil vysmátý Gernot a ptal se, jestli pracuju. Nene, píšu článek na web. Přeložil bych ti to, ale je to moc dlouhý. Ok, uvidíme se ráno. Jo, čau. Redbulláci začali hrát ploužáky, a to docela potichu, tak už šel taky zkusit spát... Já ještě proberu pár fotek a taky půjdu na kutě. 

Uáááá, to byla studená noc. Ještě ke všemu mě vzbudila křeč do břicha. Ráno jsem si přečetl příbalový leták k antibiotikům, píše se tam něco o vedlejších účincích, úniku stolice... Dobře, mohlo to dopadnout hůř! 

Ráno jsem potkal samotného šéfa rakouské společnosti Hepf.at (něco jako náš Pelikán), byla s ním docela řeč a dozvěděl jsem se spoustu zajímavých nápadů. Například jak rozchodit 2,2m akrobata na 8s lipolek! Bohužel jsem se nestačil dívat, jak kdo letí, stihl jsem asi poslední 4 závodníky (takže první 4 v pořadí). Ti si ty první 4 místa zasloužili, každá sestava je plná nápadů, něčeho, co určitě musím zkusit! To zase bude krizovek... Ohromná motivace těsně před začátkem halové sezóny. 

Poslední dvě kola jsem tak po očku sledoval, až se dostane na mé favority, ostatní jsem už neměl sílu sledovat. A vůbec, ze zdravotních důvodů jsem ani neměl lézt na sluníčko, které v neděli pražilo o 106. Přesto jsem nevydržel a skoro celý den pobíhal mezi lidma, fotil, natáčel. Piloti se v sobotu rozhodli, že nechtějí vidět body po nedělních filnálových kolech, takže vyhlašování bylo opravdu překvapením. 3-4 místo Mettel nebo Materazzi? 1-2 Brückmann nebo Segev? 


Výsledné pořadí je tedy

1. Gernot Brückmann
2. Ido Segev
3. Fillipo Materazzi

V týmech:

1. Markus Meier, Hans Sommer
2. bratři Mettelovi
3. Martin Pasáček a Jirka Mikeska

Na závěr bych rád pochválil organizátory, víceméně nenastaly žádné organizační zmatky, všechno fungovalo. Za organizaci a komentář poledních hodinovek patří dík Štěpánu Škorpilovi. Z bodovačů patří dík hlavně těm, co bodovali opravdu poctivě a na jejichž hlavy pak neprávem padal stín toho, co vytvořili jejich kolegové. Víkend jsem si rozhodně užil, příště určitě přijedu znovu! Možná jako divák, možná jako bodovač. 

Pro tomasrc.cz Jan HonzaS Špatný

EXFC 2009 Znojmo

























Žádné komentáře:

Okomentovat