úterý 10. listopadu 2009

Yak 54 - 2,16m


Jak už to tak v modelařině bývá, člověk propadne nadšení a pokud mu to vydrží, má za sebou řadu postavených (a samozřejmě i rozbitých) modelů. Patřím mezi ty, co nestaví sice modely přímo z prkýnek, ale buď si pohraju s menšími elektrikami z EPP nebo stavím ARF verze modelů. Po rozbití benzínového akrobata (na fail safe), jsem dlouho vybíral model, do kterého bych se pustil. Ovlivněn elegancí 3D akrobacie, rad od Honzy Špatného a tím, co jsem doposud viděl, jsem objednal Yak 54 o rozpětí 2,16m od prodejce Kostka Modelcentrum
Bohužel, dodací lhůta se trochu protáhla a Yak dorazil těsně před mým odjezdem na dovolenou. Nicméně i za 4 večery se člověk může pokochat a něco málo rozpracovat.
Po rozbalení obrovské krabice mě velmi příjemně překvapil samotný precizní způsob zabalení a uložení dílů. Byla to doslova pastva pro oči, všechno bez poškození a obsah přesně podle očekávání. Stavebnice obsahovala veškerou bižuterii ve velmi dobré kvalitě včetně koleček a pák. Chyběl snad už jen usměvavý pilot. Začal jsem jednotlivé díly kontrolovat a vážit. Zdá se to neuvěřitelné, ale nejen, že díly nebyly nějak poškozené, na potahu jsem nenašel ani jednu vlnku na dožehlení! Po zvážení všech dílů se naplnil můj předpoklad o stavbě akrobata o plošném zatížení pod 80g/dm2 i při použití kvalitních serv a motoru s laďákem. Všechny díly byly lehčí, než jsem očekával kromě kapoty a kabiny, což je samozřejmě daň za tak krásně realistický vzhled celého modelu. Váha všech dílů včetně botiček a veškeré bižuterie přesáhla 4 kg jen o 150g! Tedy velmi solidní výsledek s faktem, že díly byly opravdu precizně a pevně slepeny včetně natřeného prostoru motoru ředěným epoxidem. Celková váha modelu by se tedy mohla pohybovat kolem 7kg. První přeměření a rozvržení potěšilo i tím, že bez problému mohu namontovat motor DA50 s laděným výfukem KS a případně model doplnit i kouřícím systémem.
Stavbu jsem zahájil dva dny před odjezdem na dovolenou. Začal jsem prostudováním návodu, včetně i toho anglického od Extremeflight, kde je popsáno spousty rad a doporučení i pro méně zkušené modeláře. Postupoval jsem tedy pečlivě podle jejich doporučení a zahájil stavbu lepením pantů kormidel a pák. Použil jsem 30 min. dvousložkový epoxid Durafix. Vše šlo jako po másle a pasovalo bez sebemenších problémů. Ještě jsem na trupu vyřezal otvor pro laděný výfuk což byla komická situace, jelikož jsem předpokládal, že černé proužky na překližce znázorňují optimální místo, Po vymyšlení pracného postupu navrtání a řezání jsem ovšem zjistil, že čárky byly už přímo laserem vyřezané linie. No prostě předpracovaní ještě lepší, než se dá vůbec očekávat. Dále jsem vyřezal a zažehlil potřebné otvory ve fólii na serva a také navíc větrací průduchy pro výfuk a trup. Následovalo přimontování podvozku a ostruhy.  Jsem člověk, který má snahu věci vylepšovat a také každý modelář má určité svoje osvědčené metody. Tento model se dá opravdu postavit přesně se všemi dodanými díly a nemusí se prakticky nad ničím přemýšlet. Zadní ostruhu jsem aspoň trochu upravil podle sebe a ušetřil tak 18g na váze ocasu.
Po návratu z dovolené jsem zkompletoval vybavení modelu. Rozhodl jsme se použít pro co nejnižší váhu baterie LiPol 2S o kapacitě 1800mAh na zapalování a 2200mAh na palubu. Oba zdroje jsou regulovány a kontrolovány Max Becem od Jeti model, přijímač jsem použil Duplex R8 EPC s konektorem MPX pro napájení, který jsem napojil na zdvojený přívod od Max Becu. Mezi Baterie a Becy jsme použil 4mm pozlacené konektory v ochranném plášti pro co největší zajištění proti posunu a přitom za použití určité síly stále rozpojovatelné pro nabíjení. Všechna serva jsem použil Hitec s kovovými převody v rozložení (křidélka a výškovka 4x HS 956MG, směrovku HS 7985MG a na plyn HS 5245 MG).    
Montáž motoru byla velmi jednoduchá, stačilo jen přesně naměřit přes šablonu střed a navrtat 4 díry. Dokonce délkově může být motor jen na originálních montážních tyčích, nebo případně s jednou standardní podložkou. Jako vždy je větší problém uchycení výfuku k motoru a jeho optimální připevnění ke trupu. Chvílemi jsem si říkal, že modelář, co si koupí motor DL50 s hrníčkem bude bez starostí a já se musím trápit s pasováním mafléru. Nakonec za pomoci šikovného pana Fendricha (kterému tímto děkuji) proběhlo natvarování hliníkového kolene přesně na potřebnou pozici a výfuk mohl poprvé vychutnat své lože v letadle. Průměr výfuku byl ideální pro utlumení několika kousky černé gumové hadičky, které jsem po párech spojil karbonovou nití, aby při lepení a fixaci neměli tendenci rolovat do nežádoucích poloh. Před konečnou montáží motoru a výfuku jsem celý prostor motoru natřel ředěným epoxidem s lihovou černou barvou.



Servo plynu jsem se rozhodl umístit bokem aby nepřekáželo případnému doplnění kouřového systému. Tím je prostor krásně přehledný a vodiče jsou také na optimálním místě. Použil jsem novou stavitelnou páku serva pro lepší vyladění výchylek a také snad i lepšího tlumení vibrací od motoru. Po této náročné etapě stavby jsem si vychutnal montáž všech serv kormidel a pák (vždy předvrtané dírky 1mm vrtáčkem a natřený prostor pro serva ředěným epoxy, nakonec všechny závity lepené modrým Loctitem). Po vyzkoušení variant táhel SOP do kříže a přímo jsem zvolil variantu z původního návodu přímo, která byla přesnější a bez kolize s trupem. Nádrž jsem zvolil běžně dostupnou 500ml čtvercového průřezu s velkým těsnícím víkem. Tady jsem se výrazněji odlišil od návodu a její umístění upravil do těžiště nad trubku za pomocí suchých zipů, kusu EPP a postýlky z balzy, která je vždy lepší pro zamezení efektu sloní nohy. (TomasRC: tento terminus technicus zjistím, nebojte :-)) Tankovací a odvzdušňovací hadičku jsem vedl z vrchní strany nádrže bokem v přepážce motoru s vyústěním ve větracím otvoru krytu motoru. Kryt motoru jsem v této fázi opatřil potřebnými otvory pro svíčku a výfuk. K mé radosti kryt motoru schová celý válec a není potřeba řezat obrovský opticky nevkusný otvor. Zkusil jsem namontovat vrtuli a upravil kužel o průměru 100mm. Opticky se mi poměr líbil a tak se zvědavě hrnul k první kompletaci stroje pro vyzkoušení těžiště. Původní vize, že bude motor s maflérem těžký se nepotvrdila a nakonec musely baterky co nejvíce dopředu.  Všechno nakonec vyšlo tak krásně, že přijímač ve středu je bez prodloužení kabelu napájen Max Becem a ten zase svými originálními vodiči dosáhne až k baterkám u motoru. Protože jsem chtěl mít baterky přístupné z kabiny a vyjímatelné, vymyslel jsem a vytvořil speciální závěsnou postýlku z EPP a suchých zipů na spodní straně vrchní desky motorového domečku. Tu jsem zatím prozíravě nelepil, takže postýlku pěkně zhotovil, pojistil 2 většími stahovacími pásky a pak teprve přilepil Epoxidem k domečku. Těžiště vyšlo úplně parádně přesně mezi 170 až 180mm od náběžné hrany a olovo tak můžu nechat jen rybářům. (v návodu je 180mm ale to je moc vzadu jak podle zkušeností, tak i podle přepočtu jiných typů letadel). Zde se ukázalo velmi jednoduché vodítko: ideální těžiště modelu je, když hotový model bez paliva a bez křídel přesně balancuje na trubce !! (pozn. HonzaS: achjo, a co my elektrikáři?) Co víc si přát, každý si může během stavby kdykoliv pohodlně tuto pozici kontrolovat. Křídla pak posunou těžiště kousek za trubku na oněch 175mm. Pro lepší utlumení vibrací jsem většinu dotykových ploch (hlavně haubnu), nádrž a lože kabelů podložil lepícím páskem tvrdšího molitanu (z OBI koupené těsnění tašek na střechu) a připevnil buď stahovačkou nebo proužkem suchého zipu.




Celkově se dá říci, že stavbu bez vymýšlení zbytečností by rychlý a snaživý člověk byl schopen zvládnout i za 4 večery. Mě to samozřejmě trvalo déle. Až na nepatrné detaily, které jsem musel upravit, se nemusí nic pracně pilovat a opravovat. Hlavní „modelařinu“ člověk použije jen u pasování haubny. Celá stavba byla prostě radost a to určitě i pro stavitele prvního benzínového obra. 
Proběhlo několik kontrol celého systému a první zkušební let se uskutečnil u nás v Modelcity dne 8.9.2009. Je to vždy okamžik pravdy a člověk má smíšené pocity radosti a obav. Za asistence dalšího člena našeho klubu Rudiho vše natankovat, zkouška dosahu Duplexu na range-test se spuštěným motorem, zahřátí motoru, kontrola všech výchylek a hurá na plochu. Model se po přidání plynu na dráze po 5m lehce zvedl úplně sám a s mírně přitaženou výškovkou stoupal k nebi. Křidélka o pípnutí doprava a let se úplně vyrovnal. Po několika výměnách letu na zádech a po břiše jsem nakonec o 4 pípnutí na trimu VOP přitáhnul. Těžiště a vše ostatní se jevilo optimální. Po prvním desetiminutovém letu proběhlo hladké přistání a kontrola všech spojů, utažení křídel, pák, vrtule atd.(láhev vína pro přihlížející členy klubu na oslavu prvního letu). Natankovat a znovu do vzduchu. Během odpoledne jsem uskutečnil 5 letů po 10min. Byl jsem nadšený, vše fungovalo jak mělo, letadlo se chovalo krásně a nezáludně, troufnul jsem si na kopané výkruty v nožovém letu. Po 50 minutách provozu jsem vytáhl baterie a dobil, spočítal jsem si, že vystačí s rezervou na 10 letů pro palubu a 20 letů pro zapalování. Jen bohužel párkrát chcípnul motor při přistání a tak jsem musel druhý den motor (hlavně jehlu volnoběhu) doladit s nějakým příjemným německy mluvícím pánem, co se tam zrovna na letišti motal (Brückmann nebo tak nějak se jmenoval :-)). Provedl jsem další 4 lety a to už motor poslušně brblal i po přistání. Po sledování letů Gernota v tichém údivu jsem raději model už do vzduchu neposlal, jelikož hrozilo mylné nakažení, že ve Znojmě nefungují fyzikální jevy tak, jak by měly a vzduch má hustotu několikrát větší :-). Další let byl slíben Honzovi Špatnému, který měl o víkendu přijet na EXFC a který lítá s podobným modelem 1,86m na elektriku. 
A to už je další část příběhu pro jeho pero.


Karel Procházka


Z HonzaSova zápisníčku:
Když jsme se s Karlem bavili o modelu na "padesátku", bylo to pro mě docela dilema. Co vybrat, co poradit, jaká cenová kategorie... V této kategorii je modelů až moc. Nesnídalové mají perfektního Veloxe 2,2m, nedávno předvedli novou a asi i o kousek lepší Extru (původně náš favorit), Hyperion má perfektně létající Yaky, EF má taky spoustu letadel... Jeden z modelů pro mě již nebyl tak úplně neznámý. Už je tomu nějaký pátek, co mi Boris Guič na odpoledně půjčil jeho Hyperion Yak 54 o rozpětí 2,16m. A to bylo hodně dobrý! Karel si pak všiml, že +- stejný model mají i u Kostků, navíc za velmi příznivou cenu. A bylo rozhodnuto. Bude to Yak!Půjčit mi model nebylo pro Karla nikterak jednoduché. Jednak věděl, že jsem trošku cvok, navíc nahecovaný sledováním spousty soutěžních letů na EXFC... ... a navíc jsem asi 35 minut předtím „malilinko“ klepnul se svým 1,86m Yakem (jsem myslel že jsem tak o 0,5m výš...). Zatnul zuby, podal mi rádio, vše vysvětlil, nastartoval a už nebylo cesty zpět. Zahřát motor, narolovat na start, přidat plyn. Jéééé, ono to letííííí! Ale jak! Už když mi ho půjčil Boris tak jsem si ho nemohl dost užít. Zastavování kopáčů je v pohodě, vývrtky, harriery, jéééé, toho chci taky! Divákům to tak možná nepřišlo, protože jsem lítal dost vysoko. Ale to bylo kvůli strachu z motoru, měl trošku pomalejší rozběh než moje elektra. A TOHLE jsem rozhodně nechtěl pochroumat při nouzáku. Tak ještě si užít neutrálních vlastností při pár průletech v nožáku, trošku zablbnout ve výkrutech a šup na zem. Jediné, co tomu chybělo, byla trošku větší výchylka na výškovce (to je touto dobou upraveno) a doladit motor (to už taky).     Už těch 16cm navíc proti dvoumetrové Funtaně je znát. Co teprve srovnání proti modelům okolo 1,2-1,5m? To se vážně nedá srovnávat. Je to jako srovnávat tříválcovou Fabii s nějakým SUV. Od začátku jiný požitek z letu. Setrvačnosti jsou jiné a to, co si tenhle Yak nechá líbit, je něco jiného, než co vám dovolí S30 Sebart Katana. I přes to, že jsem model neznal příliš dobře, věděl jsem, že se mohu spolehnout na jeho pevnost a především – nebudu se s ním prát o to, kam poletíme. To jsem s menším modelem v takové míře ještě nezažil. Kdybych měl Yaka srovnat s 2,6m Katanou od Krilla, osazenou 7kW elektromotorem od fy Free Air – raději si zalétám znovu s Yakem. Katana byla hodná, velká, super. Jenže letové vlastnosti přibližně stejné, v něčem lepší Yak, v něčem Katka. Mě osobně víc sedí Yak, je trošku ostřejší a lépe mi sedí v 3D obratech. A hlavně, odolnost a opravitelnost naprotsto nesrovnatelná, dřevo a kompozit jsou prostě jiné materiály.  Tato kategorie se povedla. Je to relativně levné (i když o něco dražší než 1,86m) a zase o kousek lepší než můj 1,86m Yačík. Pokud hledáte letadlo, co bude ve vzduchu vidět, a navíc bude létat špičkově 3D, tohle je to pravé. Odzvonilo Funtanám!   Těch pár minut s tímto modelem pro mě bylo poněkud finančně náročnou zkušeností. Ne, za benzín jsem Karlovi neplatil. Ale už mám taky objednaného svého Yaka 54, taky 2,16, jen to bude verze od Hyperionu a to ELEKTRO. Těším se na další setkání v Modelcity (nebo kdekoliv jinde), kde si s Karlem s našima Yakama pořádně zalítáme!


Jan HonzaS Špatný

3 komentáře:

  1. Ahoj,mám to samé éro a ted akorát bojuji z těžištěm...díky za radu,že by mělo éro balancovat na trubce bez křídel,ale mám to dost těžké na zadek,chybí mi nějakých 400g na duralových sloupkách co drží motor,je to normální..díky moc za odpoved,Filip

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj,
    jaké máš v modelu osazení? dovažovat 400g rozhodně normální není.

    HonzaS

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj,
    Mám tam DLE 55,zdrojové aku mám přímo na trubce a aku na zapalování mám na motorovém domku,proto se divím že těžistě přesto nevychází..
    Filip

    OdpovědětVymazat