čtvrtek 27. srpna 2009

Lehrte 2009

Lehrte 2009 - pohledem Radima Hnilici



Již na začátku sezóny 2009, kdy se skupina Great War flying Circus domlouvala, kterých akcí se kteří členové zúčastní, jsme byli s taťkou doma rozhodnuti nezúčastnit se této proslulé evropské akce nazvané 11. Internationale Grossmodellflugtage Lehrte. Hlavním důvodem bylo absolvování přes 800km dlouhé cesty dvěma auty s přívěsy. Většina skupiny se dohodla, že tuto akci navštíví a tak jsme si říkali, že absence dvou modelů nebude tolik vadit. Odlétali jsme několik akcí v ČR a při debatě na Sletu TOP Modelů to vypadalo, že by se skupina měla zúčastnit v méně než polovičním počtu a tak v nás začalo hlodat, zda bychom se na tuto akci nevyrazili podívat i já s taťkou.

Slovo dalo slovo, přijali jsme velkorysou nabídku Mirka Horsáka, který naložil do svého Ducata pět modelů a v pátek ve 3 hodiny ráno vyrazila skupina na dlouhou cestu. Zhruba kolem poledne jsme dorazili na letiště v německém Lehrte, kde už bylo živo a taky už zde pobíhala česká výprava kolem Valach Motors, Domluvili jsme s pořadateli místo pro náš kemp a pustili se do stavby stanového městečka, přičemž jsme malinko pobavili německé kolegy, když se všichni co měli ruce a nohy museli zapojit do stavby stanu našeho pyrotechnika. Mezitím dorazila do Lehrte i druhá část naší skupiny z Čech. Nakonec se nás i přes počáteční obavu, že nás bude málo, sešlo deset pilotů (z celkových 11) a 9 mechaniků.




Šli jsme tedy obhlédnout vzletovou a přistávací plochu. Upřímně musím říct, že když jsem viděl letiště, malinko jsem se zhrozil. Letiště sice vypadalo hezky, ochranné sítě, asfaltová dráha, krátce střižený trávník, ale to vše lemovaly vysoké stromy v celé délce letiště. Po startu se muselo hned nad stromy a na průlety a přistání zase potopit dolů přes stromy. Docela trefně to okomentoval Zdeněk Vlach, který pronesl, že u nás by se druhý ročník sletu na takovém letišti již nekonal, protože by nikdo nepřijel. Po obhlídce letiště jsme absolvovali registraci včetně kontroly vysílačů a pojištění proti škodám způsobených provozem modelu a obdrželi jsme poukázky na sobotní snídani, večeři a nedělní snídani a to pro všechny, tedy včetně našeho pozemního personálu. Tím pátek pomalu končil a usedli jsme k večernímu posezení a probírala se strategie letu. 
V sobotu přesně v 9:00 proběhl povinný brífink, kde nás pořadatelé seznámili s povoleným letovým prostorem a pravidly bezpečnosti létání, jejímž hlavním bodem bylo: absolutně žádný alkohol! Poté každému z pilotů rozdali poukázky v hodnotě 10 Euro, za které si každý mohl nakoupit oběd v některém z mnoha stánků s občerstvením. Následovalo odevzdání vysílačů do stanu, kde již visel přesný časový plán s údaji kdo a kdy poletí. Na stojánce stála spousta krásných modelů a přesto, že u nás také máme velmi hezké modely, tak jsem měl pocit, že v Německu jsou přeci jen o kus dále. Těžko byste zde hledali model, který by se nedal nazvat alespoň velmi propracovanou polomaketou nebo speciálem pro danou kategorii. Navíc byla většina letadel poháněna krásnými motory. 
Letový program byl velmi nabitý a také velmi hezky řazený, střídaly se různé typy modelů z různých období letectví a program tak nebyl ani chvíli nudný. Vše klapalo dle časového plánu a do vzduchu šlo jedno letadlo za druhým, bez prostojů. Zajímavé také bylo, že v samostatném vystoupení se letadla ve vzduchu objevovala jen ojediněle. Buď přijeli již skupiny dvou, tří a více letadel, které létaly spolu a nebo pořadatelé tato historicky příbuzná letadla řadili spolu do skupin. Absolutně nejlepší slétanost předvedla trojice německých modelářů s modely Jetů nazvaných Future. Bylo vidět, že tihle pánové mají své modely v ruce a neletí spolu poprvé. Absolutně sevřená formace, průlety všech tří v nožovém letu, ve výkrutech přes celé letiště apod. Fascinující vrcholem jejich vystoupení byl nálet ve formaci proti divákům kdy se zapnutým kouřením se formace rozdělila odletem středem, vlevo a vpravo. Také přistání, kdy šli na finále tři modely za sebou, se u nás jen tak nevidí.



Z dalších jetů mě na stojánce zaujala opravdu obří F-16, která předvedla vystoupení společně s Migem a F-86 Sabre. Dalším zajímavým vystoupením Jetu bylo SU s nainstalovaným zařízením, které umožňovalo měnit za letu barvu kouřové stopy za modelem, postupně z bílé přes modrou k červené - působivé. Přejdu-li i k jiným typům modelů, zajímavé bylo vystoupení trojice 2,8 metrových Sopwith Pup osazených motory s reduktory, které letěly neskutečně pomalu, zanedlouho po nich vystoupila trojice Fokkerů DRI s rozpětím 3m, taktéž s motory s reduktorem a letový projev byl velmi podobný. V neděli pak tyto dvě trojice odstartovaly společně a jejich let se podobal našemu vystoupení s válkou, pokud si odmyslíte komentář, hudbu, pyro a kulisy :-).



Zaujalo mě i samostatné vystoupení více jak 4m Hawker Tempest, jehož průlety na maximální rychlosti v malé výšce byly divácky dost atraktivní. Další z modelů WW2 letěly dvě BF109 společně s P51D, který ale bohužel doplatil na stromy lemující dráhu a nezbylo z něj téměř nic. Největším modelem na sletu byl více jak 6m Bristol M1C Zdeňka Sládka s pohonem čtyřtaktní hvězdicí o obsahu 800ccm. Při letu tohoto modelu a za zvuku motoru máte pocit, že proti vám letí ultralight. Stejně tak, když vystoupil další český modelář Zdeněk Vlach se svou dvouplošnou Avií na motor 400ccm.

V průběhu dopoledne přiletělo také několik skutečných letadel a opět se potvrdilo, jak mají pořadatelé opravdu perfektně sladěný harmonogram, protože se nekonalo žádné čekání a prodlevy. Přistál model a v tom vletěl nad dráhu skutečný letoun. Nejvíc mě zaujalo vystoupení opravdového Pittse S-1, který ve skutečnosti není až o tolik větší, než největší modely a někteří diváci si dokonce mysleli, že to jen letí další „model“. Bylo pro mě zážitkem vidět toto letadlo naživo. 
Co se týká akrobatických vystoupení, bylo vidět velmi kvalitní piloty, většina vystoupení akrobatických speciálů byla létána za doprovodu hudby a bylo opravdu znát, že piloti své stroje znají. Výkruty v minimálních výškách, sladěnost s hudebním doprovodem, přesné obraty, ale i divoké 3D. Nejvíce zaujal a myslím, že nejen mě, pilot s 3m modelem Raven poháněným elektromotorem, při jehož letu se tajil dech, kromě výkrutů, nožových letů, glizád, kdy byl křídlem jen několik cm nad zemí, předvedl dokonalý slalom mezi již zmiňovanými stromy a právem za jeho letu diváci i piloti aplaudovali velkým potleskem. Chvíli po třetí hodině mělo přijít vystoupení, na které se těšili opravdu všichni.Vystoupení skupiny Legendary Fighters. Osm pilotů s různými modely druhé světové války s rozpětím kolem 2,7m narolovalo na dráhu a začalo pravé peklo. Po několika průletech v sevřených formacích (spojenci i němci dohromady) odpálil pyrotechnik první ohňovou kouli. Průlety letadel sytě černým dýmem, v němž ještě prosvítaly plameny z hořící nafty, byly opravdu famózní, fascinující. To jsem ještě netušil, že na závěr vystoupení bude odpáleno několik takových výbuchů za sebou, takže plameny vytvořily úplnou ohňovou zeď. Opravdu velmi atraktivní vystoupení. V průběhu hašení hořící trávy, která vzplála důsledkem jejich vystoupení, jsme začali připravovat pyrotechniku pro vystoupení našeho týmu Great War flying Circus s programem útoku německých letadel na letiště u Verdunu.



Všichni plní obav a očekávání jsme odstartovali v počtu 10 letadel, což byla po oba dva dny nejpočetnější skupina. Obava z blízkých stromů byla ta tam a jeden po druhém jsme se spouštěli do černého dýmu, mezi flaky a ohně. Náš pyrotechnik pro tuto akci připravil ještě více pyrotechnických efektů, než se kterými létáme u nás a po přistání bylo vidět a slyšet, že se naše vystoupení v Německu líbilo. Poté následovala část sletu věnovaná aerovlekům. Vlečné postupně vytáhly do vzduchu několik větroňů. Poté pokračoval další program, z nějž si vzpomínám  na let přes 4m rozpětí velkého Hall Buldoga s hvězdicovým čtyřtaktem který bohužel na průletu na plynu narazil z pro mě neznámých důvodů do země a z krásného modelu zbyl doslova rozsyp včetně motoru. Velká škoda. Sledoval jsem poté ještě hezké lety velkých dopravních modelů poháněných turbínovými motory a poté ještě probíhaly ukázky turbínových vrtulníků, které byly krásně do detailu zpracované. Další program jsem již nesledoval.
V neděli se celá show opakovala. A kolem čtvrté odpolední hodiny proběhlo vyhodnocení sletu. Celkem bylo předáno cca 12 cen v různých kategoriích, z nichž cenu za nejhezčí bezmotorový model odvezl do Čech Jindřich Stejskal, cenu za nejhezčí dvouplošník získal Zdeněk Vlach, cenu za nejrealističtější let získal Zdeněk Sládek a největší cenu za Best Of Show získal náš tým Great War Flying Circus.



Pro celou českou výpravu tedy velký úspěch na této mezinárodní akci a obrovská radost našeho „válečného“ týmu za získání trofeje nejcennější. Poté už jsme se cca kolem šesté hodiny vydali na zpáteční cestu domů. 
Celkově musím říct, že organizace proběhla na jedničku. Snídaně a večeře pro účastníky formou rautů byly od pořadatelů velmi milou pozorností, za stravenku na oběd si člověk koupil opravdu co hrdlo ráčilo. Co se týká mobilních WC, bylo jich mnohem více než je u nás zvykem a byly pravidelně vyváženy, což bylo příjemné hlavně pro ženskou část naší výpravy. Barely s pitnou i užitkovou vodou byly také neustále doplňovány a celkově organizace nikde nevázla. Závěrem musím konstatovat, že i přes docela úmornou cestu v pěti lidech v osobním autě tato akce rozhodně stála za to. Protože to, co zde bylo za dva dny programu k vidění, se zatím u nás nevidí. Těm, kteří se dočetli až sem, se omlouvám že toto není reportáž na jakou jste zvyklí z modelářských časopisů ale spíše shrnutí pocitů účastníka Lehrte 2009.

Radim

   

Žádné komentáře:

Okomentovat