úterý 23. června 2009

Moje cesta k vrtulníku Hughes MD-530


Jsou to již 4 měsíce, co jsem se doslova vrhnul volným pádem do světa RC vrtulníků a nadobro jim propadl. Nějaké zkušenosti jsem měl již z RC letadel, která jsem provozoval asi 3 roky, ale k „heli“ jsem se dostal až po prvních testech na simulátoru Phoenix. Celých 14 dní jsem trávil čas u PC a znepříjemňoval tak žití všem obyvatelům naší domácnosti a pravděpodobně i občas sousedům hlučným monotónním zvukem, který vycházel z PC. Naštěstí to všichni ve zdraví přežili a já se rozhodl, že své hlučné hrátky přemístím na letiště zakoupením mého prvního modelu pro seznámení a zaučení se s reálným modelem.

Po brouzdání na Modelbazaru jsem zakoupil „jetého“ T-Rexe 500 od známého výrobce Align. Bohužel jsem u něj moc dlouho nevydržel. Zhruba po 2-3 týdnech poté, co jsem s ním začal létat „osmičky“, jsem se rozhodl pro pořízení nového, většího brášky T-Rexe 600 Super nitro pro, 50tkové řady. Stavbu jsem prováděl za asistence zkušenějšího kolegy a seřízení mi provedl opravdový odborník - kamarád Štěpán Škorpil alias Krtek. Létání s takto naladěným strojem mě natolik nadchlo, že jsem „pětikilo“ umístil na polici a 3 měsíce jsem si ho ani nevšiml. No co teď s ním, říkal jsem si jednoho dne? Létat s ním už nebudu, protože mě nebaví, tak jsem se rozhodl pro jeho prodej. Na Modelbazaru se moc dlouho neohřál a já po zinkasování peněz přemýšlel, jak s nimi naložím.
Přítelkyně si už pomalu dělala plány, jak s utrženými penězi naloží, ale to ještě netušila, že dokážu být hodně rychlý a velice operativní :-), takže každodenní prohledávání novinek na bazarových stránkách bylo samozřejmostí. Shoda náhod mi přihrála do cesty polomaketu modelu Hughes MD-530 s mechanikou Raptor 50 a kupou náhradních dílů, který jistý modelář nabízel na webu jako novinku a bylo rozhodnuto – moje vysněná helina! 

Po domluvě s majitelem a zjištěním, že je pán z Prahy, sedám do auta a vyrážím směr Praha – Žižkov, odkud si Hughese s úsměvem na tváři odvážím. Je to opravdu nádherný stroj! Vrtulník jsem ihned začal prozkoumávat a po chvíli začalo odstrojování. Originální kamufláž se mi nelíbila, takže jsem kontaktoval Pepu (kamarád - modelář z našeho MK) a poprosil ho o přelakování hlavního dílu kapotáže v lakovně. Jako podkladovou barvu jsem si zvolil sněhově bílou barvu, stejnou jakou vídáte na silnici na nových Audinách. Zbývající titěrné díly a detaily, které nejdou z technických důvodů v lakovně nalakovat, jsem se rozhodl „stříknout“ sám. Stále jsem přemýšlel nad tím, jak a hlavně čím zbylé díly nalakovat, hlavně kabinu, která je dost problematická a má spoustu záhybů a výběžků. Říkám si oblepit to páskou a přestříkat to bílým sprejem je asi blbost, to nebude vypadat dobře. Kapky, silný neregulovatelný tlak ze spreje, to by nedělalo dobrotu, takže co teď? Opět brouzdám po netu a přemýšlím nad nákupem airbrushové pistole. Nechci nic profesionálního a drahého, chci něco, čím budu moc stříkat běžné nápisy, linky a podobné drobnosti. Na webu www.AIRnews.cz narážím na stříkací pistoli Fengda pod označením BD – 138. Je to set, ve kterém najdete pro začátek vše potřebné a hlavně je dostupný za 347,-Kč včetně DPH, takže žádné tisícové investice. Bohužel nemám ve své mini dílničce k dispozici kompresor, takže bylo zapotřebí dokoupit stlačený vzduch ve spreji. Běžně je prodáván v modelářských prodejnách a e-shopech (já si pořídil 750ml sprej za 280,-Kč) 

První seznámení s pistolí jsem provedl na ostro, bez nějakých zkoušek a testů hned na předním dílu kabiny. Spokojenost! Tuto „pistolku - hračku“ pokud se nechystáte stát se profesionálním airbrushovým designérem a grafikem, můžu jen vřele doporučit. Myslím, že si své místo a uplatnění najde v nejedné dílně.




Po nástřiku všech ploch jsem se začal zaobírat otázkou, jak a čím udělám nápisy a pruhy podle mnou zvolené předlohy. K předloze se ještě za čas dostanu. Volba padla na samolepící přenášecí fólii. Než došlo k samotnému vyříznutí na ploteru, bylo zapotřebí ještě spousta práce. Vrtulník jsem musel celý poměřit, takže jsem si chvílemi připadal jako krejčí, který bere míru na sako. Takto naměřené hodnoty jsem předal bratranci Petrovi, který se živí jako designér, takže jsem přípravu v grafickém prostředí raději přenechal profesionálovi, pro kterého je vytvoření šablony otázkou pár hodin.



Připravenou šablonu jsem poslal e-mailem kamarádovi co vlastní reklamní agenturu a poprosil ho o vyříznutí na ploteru. Polepy jsem měl připravené již na druhý den. Vše vypadalo perfektně, celá kamufláž byla na přenášecí samolepící fólii, takže samotná aplikace na trup nebyla až takový problém.

Rozhodl jsem se, že polepený trup celý přelakuju bezbarvým lakem, aby nápisy a kamufláž byly co nejvěrohodnější a tvořily hladký celek bez viditelných hran fólie.


Pro tomasrc.cz napsal Márty.

Moje cesta k vrtulníku Hughes MD-530

Žádné komentáře:

Okomentovat