čtvrtek 22. ledna 2009

První zkušenosti s Graupner IFS v3.2

ifs_v3.jpg
Vysílačový modul (Tx)
Po upgrade jsem obdržel zpět Tx modul v perfektním stavu (jako nový) s sw v3.2. Nikde na modulu není ani známka po jakékoli montáži. Instalace Tx modulu do vysílače je oproti předchozím verzím beze změn, jen doporučuji sloupnout z Tx modulu papírek s jakýmsi nápisem propiskou (zřejmě od techniků kteří prováděli upgrade). Pokud modul zacvaknete i s tímto papírkem, je pak velmi obtížné jej opět z vysílače vyndat.


Podporované modulace
Nadále jsou podporovány stále jen modulace PPM, PPM18, MPLX a u přijímačů na 9 a více kanálů PPM24. Návod ale upozorňuje na možnost, že v budoucnu bude některá z dalších modulací podporována (PCM, APCM, SPCM, PCM1024, PCM2048). Zkoušel jsem na mém vysílači (MX-22) jaké modulace Tx modul rozpozná a modul bezproblémově pracoval pouze s modulací PPM18 a PPM24. Modulace PPM24 pracovala bezchybně i u přijímačů pro 8 a 6 kanálů narozdíl od návodu, který tuto modulaci doporučuje pouze pro přijímače s 9 a více kanály.

Nastavení vysílacího výkonu
Lze nastavit v rozsahu 1-5. Vysílací výkon pro jednotlivé stupně návod neuvádí. Defaultně je přednastaven stupeň 5.

Podporované režimy hopping
- Prediktivní (jediná frekvence)
- FCC permanentní 
- FCC adaptivní*/permanentní 
- ETSI permanentní (defaultní nastavení)
- ETSI adaptivní*/permanentní 
* Návod upozorňuje, že adaptivní režim je stále ve fázi vývoje. 
(Systém ETSI se od FCC liším tím, že systém ETSI využívá větší počet frekvencí)

Postup nastavení Tx modulu je velmi přesně popsán v přiloženém návodu a při změnách nastavení jsem nenašel žádný rozdíl, který by byl v rozporu s návodem. Jen je třeba si pamatovat, že při nastavení nejnižšího vysílacího výkonu (stupeň 1) nesvítí kontrolka zeleně, ale červeně (snadno se pak stav splete se stavem, kdy nebyla navázána komunikace mezi Tx a Rx). Tx modul je dodán v „nejlepším“ možném defaultním nastavení, proto nedoporučuji zbytečně nastavení měnit, maximálně dle postupu v návodu provést kontrolu zda je nastaven výkon 5 a hopping 4.

Problém, který jsem zjistil je, že Tx modul nelze spojit přes programovací modul s diagnostickým software TxDiag (nevyšší dostupná verze 1.4) dodávaný přímo výrobcem modulu firmy XtremeLink. Tento nedostatek považuji za poměrně závažný, protože diagnostika Tx modulu může odhalit případné závažné nedostatky ve funkci nebo vysílacím výkonu. Věřím, že problém vyřeší nová verze sw TxDiag. 
Další podobný problém je, že Tx nelze konfigurovat s programem XDP na programování modulů IFS (sw opět od fy XtremeLink). Program XDP sice Tx modul rozpozná a načte jeho parametry, ale pokud nejdříve změníte v Tx modulu nastavení parametrů a pak jej připojíte k programu XDP, program hlásí poškozenou flash paměť a vynucuje si restart Tx modulu do defaultního nastavení. Problém je zřejmě opět v tom, že sw XDP (v1.4) není připraven pro IFS v3.x, doufejme, že nová verze problém vyřeší.


Přijímač (Rx)
Přijímače jsem odeslal na upgrade celkem 3, 2x XR-16 IFS a 1x XR-20 IFS. Všechny tři přijímače se vrátily v perfektním stavu s verzí sw v3.2. Jedinou stopou po upgrade byl nakřivo nalepený vrchní štítek na jednom z přijímačů XR-16 což poněkud ztěžuje identifikaci, který pin je pro který kanál, ale nejedná se o žádnou velkou závadu.
Instalace přijímače do modelu je beze změny oproti předchozím verzím, návod zvláště zdůrazňuje, aby anténa přijímače byla min 5cm od kovových či uhlíkových součástí letadla, jinak ale návod doslovně uvádí, že je úplně jedno, v jakém úhlu vertikálním či horizontálním je anténa nasměrována. 
K programování přijímače lze obecně konstatovat, že všechna nastavení fungují jak mají a přijímač je dodán v „nejlepším“ možném nastavení a pokud cíleně nepotřebujete některé nastavení měnit, nedoporučuji do nastavení zasahovat. Pouze bych doporučil dokoupit si bezdrátový programovací modul, který spolu s programem XDP a PC či notebookem vytvoří velmi přehledný portál pro konfiguraci Rx i Tx modulů. Programování přímo v přijímači nemá nic navíc ani o nic méně nastavení než v programu XDP, ale v počtu bliknutí kontrolky na přijímači se člověk snadno splete a následky chyby v konfiguraci přijímače mohou být velmi vážné. Na PC jsou všechny parametry přehledně zobrazeny s popisem a lze snadno zkontrolovat, zda není v nastavení chyba (a to nemluvím o možnosti diagnostikovat a programovat dálkově přijímač bez nutnosti vyjmutí z modelu).
Jediný drobný háček byl v nové funkcionalitě, kdy přijímač barvou kontrolky signalizuje nízké napětí akumulátoru. Ač byl akumulátor v perfektním stavu, kontrolka oranžovo-zeleným svitem signalizovala nízké napětí (po spojení s vysílačem má kontrolka svítit zeleně). Protože návod se o této funkcionalitě nezmiňuje nějakou dobu jsem zjišťoval proč kontrolka nesvítí zeleně jak má. Po zjištění, že jde o signalizaci nízkého napětí jsem prověřil akumulátor a protože napětí bylo 4,51V a akumulátor v pořádku tak jsem neobvyklou barvu svitu kontrolky ignoroval. Následně jsem zkusil použít accupack s 5ti články a kontrolka svítila zeleně. Došel jsem k závěru, že výrobce zřejmě předpokládá 5ti článkový přijímačový accupack zatím co já používám pouze 4 články, nezbývá mi tedy než se musím smířit s tím, že přijímač nesvítí zeleně.

Nastavení kanálů
Přiřazení kanálů k výstupním pinům je defaultní nastaveno 1:1, první kanál na vysílači = výstupu s číslem 1 na přijímači. Přiřazení výstupů k číslům kanálů lze libovolně měnit a dokonce lze přidělit např. u 8mi kanálového přijímače k některému z výstupů např. kanál č.12, což je výhodné, pokud nechcete např. měnit naprogramování vysílače při změně přijímače za nový s méně kanály než měl ten původní. Další výhodou je možnost využití přednastavených mixů i v případě, kdy přednastavený mix využívá číslo kanálu, které na přijímači nemáte.
Dále je možné přiřadit i několik výstupů přijímače pro jeden kanál paralelně, toto nastavení lze využít např. místo použití Y kabelu pro připojení dvou serv k jednomu kanálu. Nastavení jsem využil pro připojení plynu motoru a řízení přižhavovaní na první kanál. Nastavení proběhlo bez problémů přesně podle návodu. Jak přímo na přijímači, tak prostřednictvím programu XDP.

Nastavení kódu země
Zde je možné nastavit dle návodu kód země, kde je systém provozován. Dle návodu je možné nastavit kód 1 nebo 2. Defaultně byl ale přednastaven kód 3, který není v návodu uveden. Provedl jsem proto změnu nastavení na kód 1 (podle návodu je kód 1-Všechny země kromě Francie). Později jsem při připojení přijímače na program XDP zjistil, že kód 3 znamená Europe, proto jsem přijímač přednastavil zpět na kód 3, tak jak byl nastaven již v defaultním nastavení.

Nastavení Failsafe 
U každého kanálu lze nastavit, zda má při ztrátě signálu zůstat servo v poslední známé pozici nebo se přesunout do předem nastavené pozice. Nastavení v přijímači umožňuje ještě třetí stav, který návod nepopisuje a program XDP jej zobrazuje jako volbu „Off“, význam tohoto nastavení se mi nepodařilo zjistit. 
Všechny kanály jsou defaultně nastaveny na hodnotu HOLD, tedy tak že při ztrátě signálu zůstanou serva v poslední známé pozici. Rozhodl jsem se přednastavit první kanál tak, aby v případě ztráty signálu přešel motor na volnoběh. Přenastavení režimu kanálu 1 ze stavu HOLD do stavu Failsafe proběhlo bez problému přesně podle návodu. Nastavení polohy serva v režimu failsafe, je v návodu trochu nesmyslně uvedeno až úplně na konci, proto se nelekněte pokud postup v návodu v kapitole o failsafe nenajdete a listujte a listujte až najdete. Naprogramování polohy serva v režimu failsafe proběhlo také bezchybně přesně dle popisu v návodu.

Nastavení failsafe čas
Podle návodu je možné nastavit čas, po který přijímač čeká při ztrátě signálu, než přesune serva do polohy failsafe v rozsahu 1s – 5s. Defaultní nastavení je 2s, nastavení jsem změnil na 5s a vrátil zpět na původní nastavení 2s. Změny proběhly přesně dle popisu v návodu. Odezvu jsem měřil a servo skutečně zareaguje přesně 2s po vypnutí vysílače.

Provoz hlavního a několika vedlejších přijímačů
Nyní je možné do modelu nainstalovat více přijímačů tak, aby jeden byl hlavní a ostatní byly vedlejší, vždy je tedy alespoň jeden přijímač v přímém dohledu pilota a nemůže dojít k přerušení příjmu signálu modelem samotným. Konfigurace přijímače jako hlavní a vedlejší je přesně popsána v přiloženém návodu. Konfiguraci jsem zkoušel v sestavě jeden hlavní a dva vedlejší a vše proběhlo OK. Bohužel návod je velmi strohý na popis, jak musí být přijímače propojeny mezi sebou a jaké typy přijímačů lze použít jako hlavní a jako vedlejší proto jsem se musel dotázat ve firmě Hobbyteam, kde jsem obratem dostal všechny odpovědi. 
Jako hlavní či vedlejší přijímač může být použit po příslušné konfiguraci jakýkoli přijímač z řady IFS. Fy. Graupner připravuje nový typ přijímače, který bude určen pouze jako vedlejší (nebude mít kanálové výstupy na připojení serva), ten však zatím není na trhu. Hlavní a vedlejší přijímače mezi sebou komunikují bezdrátově a není potřeba je jakkoli mezi sebou propojovat, jediné co je potřeba připojit k vedlejšímu přijímači je napájení, výstupy jednotlivých kanálů pro serva se připojují pouze do hlavního přijímače.
Propojení jsem testoval a jeví se jako funkční, bohužel jsem dost dobře nemohl ověřit odstínění signálu od hlavního přijímače, protože díky tomu, že hlavní přijímač komunikuje s vedlejším bezdrátově, odstínil jsem hlavní přijímač i od vedlejších přijímačů a řízení selhalo. Nepodařilo se mi tedy nasimulovat situaci, kdy je hlavní přijímač mimo dosah vysílače, ale hlavní přijímač je v dosahu vedlejšího přijímače, kterýž vedlejší přijímač je v dosahu vysílače. 
Podle mého názoru nebyl úplně dobrý nápad, aby hlavní a vedlejší přijímač komunikovaly bezdrátově. V praxi se snadno může stát, že pokud bude hlavní přijímač odstíněn tělem modelu od signálu vysílače, bude zároveň odstíněn tímtéž tělem modelu od signálu vedlejšího přijímače. Např. situace, kdy jsou dva přijímače v koncích křídel modelu, signál vysílače dopadne na bližší křídlo k pilotovi, ale signál trupem k druhému křídlu neprojde. V bližším křídle je umístěn vedlejší přijímač, ten signál zachytí, ale i vedlejší přijímač je odstíněn od hlavního přijímače v druhém křídle trupem stejně jako vysílač samotný. Pak je třeba použít řešení které popisuje fy.Graupner na svých stránkách a umístit třetí vedlejší přijímač do směrovky, aby bylo zajištění trvalé bezdrátové propojení všech přijímačů v modelu – ačkoli fy. Graupner upozorňuje, že vedlejší přijímače jsou v podstatě nadbytečné a provoz plně zajistí jediný hlavní přijímač (z praxe potvrzuji, že tomu tak skutečně u modelů do 2m rozpětí je. Přesto si myslím, že řešení hlavních a vedlejších přijímačů by bylo poněkud jednodušší a snad spolehlivější, pokud by se přijímače propojovaly metalicky a ne bezdrátově.

Nastavení Telemetrie
Toto nastavení jsem bohužel nemohl vyzkoušet, protože modul telemetrie ani senzory nejsou na trhu zatím dostupné. Pokud ale fy. Graupner uvede všechny senzory které fy.XtremeLink představuje na svých stránkách, je opravdu na co se těšit 

Test dosahu 
Bohužel Tx modul mi nepracoval s programem XDP, který zobrazuje sílu signálu, proto nebylo možné provést postup testů 100% stejným postupem jako u předchozí verze (kde jsem běhal s notebookem po letišti a měřil vzdálenost a sílu signálu od staticky umístěného vysílače). Přes tento nedostatek dopadly testy dosahu v3.x naprosto shodně jako u předchozí verze. Místo notebooku jsem běhal po letišti s přijímačem a servem a ke ztrátě signálu došlo v přibližně stejném místě jako u předchozí verze.
Výrazný rozdíl byl ale na spektrálním analyzátoru, kde je u testované v3.2 využíváno skutečně celé spektrum kanálů, zatímco u předchozí verze IFS byly využívány „jen“ dva kanály. Měření bylo provedeno u nastavení Tx modulu na hodnotu 4 (ETSI permanentní) a modul skutečně využíval celé spektrum kanálů 2.4GHz. Zde musím poděkovat kamarádovi z našich laboratoří, který využil služební techniku pro testování GSM technologií (samozřejmě v mimopracovní době) a udělal testy využívaného spektra kanálů. IFS v3.x lze tedy oproti předchozím verzím IFS označit jako výrazně bezpečnější jak z pohledu možnosti rušení, tak i z pohledu ovlivnění vnějšími vlivy (např. provozem více modelů najednou) a možnosti ETSI převyšují řadu konkurenčních výrobků, které pracují na FCC. V tomto ohledu tedy rozhodně doporučuji povýšení předchozí verze IFS na v3.x.

Ve verzi v3.x došlo ke změně testovacího módu, přesněji vysílacího výkonu v testovacím režimu pro ověření, zda je správně umístěn přijímač v modelu. Testovací výkon je výrazně nižší než u předchozích verzí, což považuji za velmi dobrý nápad. U předchozích verzí byl testovací dosah tak velký, že v jednom člověku nebylo možné zkoušku provést, protože jste museli model obcházet v tak velkých kruzích že jste pohyb serva v modelu jen stěží zaznamenali. Tuto změnu je ale třeba brát v úvahu pokud budete testovat umístění přijímače ve stejném modelu jako u předchozí verze, protože dosah v testovacím módu (provoz při stisknutém tlačítku na Tx) bude cca 25x menší, nejde tedy o chybu ale o záměrnou úpravu systému IFS. V testovacím módu nejde o test dosahu, ale o test zda se signál dostane k přijímači v modelu ze všech 360° (jde o to zjistit, zda není přijímač z některé strany zastíněn např. akumulátory).

Celkově povýšení IFS na v3.2 hodnotím jako velký kvalitativní skok kupředu a po odladění posledních chybiček a doplnění modulu a senzorů telemetrie bude IFS skutečně velmi silným hráčem na trhu, se kterým bude těžké se srovnávat pro většinu konkurenčních výrobků.

Pro tomasrc.cz Přemek Kadlec

Žádné komentáře:

Okomentovat