pátek 25. prosince 2009

MSH Protos

"Prostě Protos"
Již je to více než rok, co se na trhu objevil tento fenomenální vrtulník. Proč fenomenální? Protože za svoji roční existenci doslova zahltil světový vrtulníkový trh a plní světová diskusní fóra. Čím je tak odlišný, že tolik uchvátil? Jaké jsou jeho klady a zápory? Jak na jeho stavbu atd.? To jsou otázky, které se řeší neustále dokola.

pátek 11. prosince 2009

ATR 42 EPP


I když jsem prohlásil, že letos už žádné éro nepostavím, tak mě to nakonec nedalo a o prázdninách jsem se pustil do stavby tohoto krasavce. A proč zrovna ATR?

Od začátku bylo jen jasné, že to bude něco s kulatým trupem, protože a poněvadž mi ze stavby Airbuse (postaven na přelomu roku 2007/2008) zbylo asi 40 cm tubusu. Už několikrát jsem ho měl v ruce a pokaždé skončil opět na polici, jelikož mě nic kloudného nenapadlo. Až letos na jaře, když opět při údržbě Ruzyňského letiště nám přes hlavu přistávala „dospělá“ letadla, mě napadlo, že bych mohl udělat nějakého menšího dopravního dvoumotoráčka.

úterý 8. prosince 2009

Jak jsem stavěl biplane Hog-Bipe



Po tragickém konci dvouplošníku SkyBolt od GP který nutno dodat byl „na ruce“, jsem se rozhodl, že SkyBolt byl tak úžasné letadlo, že musím mít stejné znovu. Po nějaké době jsem ale zaváhal a protože - jak se říká „do stejné řeky nevstoupíš“, zvolil jsem model o stejných parametrech ale od jiného výrobce. Laťku jsem nastavil ještě o kousek výš a rozhodl jsem se, že si jako správný modelář postavím letadlo z rozsypu. Po zadání kombinace těchto podmínek do PC jsem „vygůgloval“ jediného kandidáta který ale byl tak pěkný na pohled, že jsem nezaváhal ani vteřinu a už jsem ťukal objednávku na model HOG BIPE od fy. SIG

úterý 10. listopadu 2009

Yak 54 - 2,16m


Jak už to tak v modelařině bývá, člověk propadne nadšení a pokud mu to vydrží, má za sebou řadu postavených (a samozřejmě i rozbitých) modelů. Patřím mezi ty, co nestaví sice modely přímo z prkýnek, ale buď si pohraju s menšími elektrikami z EPP nebo stavím ARF verze modelů. Po rozbití benzínového akrobata (na fail safe), jsem dlouho vybíral model, do kterého bych se pustil. Ovlivněn elegancí 3D akrobacie, rad od Honzy Špatného a tím, co jsem doposud viděl, jsem objednal Yak 54 o rozpětí 2,16m od prodejce Kostka Modelcentrum
Bohužel, dodací lhůta se trochu protáhla a Yak dorazil těsně před mým odjezdem na dovolenou. Nicméně i za 4 večery se člověk může pokochat a něco málo rozpracovat.

sobota 10. října 2009

Trex 700 - ELEKTRO


Poslední dobou a s rozmachem LiPol baterií jsem začal přemýšlet o velké elektrické helině. První vlaštovkou v této velikosti v našich krajích, byl Henselait Romana Pospíšila. Helina je to sice hezká, ale nic pro mě. Hledal jsem a pátral po netu. Nápadů a testovacích helin je sice hodně, ale nic mi vyloženě nesedlo. Ne, že by se i nelíbila třeba Kasama, ale problematická dostupnost náhradních dílů mě odradila. Nakonec jsem se rozhodl pro přestavbu Trex 700 Nitro na elektro.

úterý 6. října 2009

II. Přátelské polétání v RC Modelparku



S chutí jsem přijal pozvání od Radka Suka zúčastnit se víkendového létání na letišti RC Modelpark, v blízkosti obce Suché. Lákaly mě jak předpovídané sobotní zbytky babího léta, tak i účast většiny českých pilotů turbín. Tento slet ukončuje sezónu v RC Modelparku a je vlastně rozloučením majitele letiště Pavla Šterna a jeho kolegů s kamarády modeláři.

sobota 3. října 2009

čtvrtek 1. října 2009

Manuál Hitec Aurora 9


Hitec je v podstatě posledním velkým rozšířeným výrobcem, který nenabízí, respektive doposud nenabízel žádný svůj modelářský vysílač s firemní podporou systému 2.4 GHz. Navíc stávající vlajková loď Eclipse 7 je spíše zastarávající kocábkou než vlajkovou lodí a proto je nejvyšší čas představit nový firemní škuner.

Svět spěje k dostupné modelařině.  Tedy k modelařině, která není výsadou  vyvolených a která vás nezruinuje.

středa 30. září 2009

AFC 2009 Austrian Freestyle Championship



Při debatě o tom, jak bylo ve Znojmě na EXFC, se Jirka Jarolímek zmínil, že ještě pojede příští pátek do Rakouska na AFC. Dostal rozkaz tam skončit na bedně, nejlépe uprostřed bedny. O tom, že je to poslušný chlapík, čtěte níže v jeho reportáži :-)... a gratuluju Jirko!

Tomáš mě požádal, abych udělal reportáž z akce Austrian Freestyle Championship. Pokusím se tedy stručně. V pátek 25.9.2009 bylo od rána krásné počasí. Cesta tak příjemně ubíhala, ale po příjezdu do rakouských Alp nás přivítal jemný deštík a mlha. K večeru déšť ustal a dokonce ustoupila mlha a vysvitlo slunce. Přátelské přivítání od místních modelářů doplnil nádherný pohled do krajiny. Letiště je totiž na vrcholku kopce. Krásně posekaná plocha,ochranné sítě a stavba stánků v plném proudu. Na okolních kopcích se všude pásly krávy – rakouská idylka :-).



Jediné, co mě překvapilo, bylo elektrické vedení pod kopcem a sloup jakéhosi operátora. I přes ujištění organizátora, že je to bez problému na všech frekvencích jsem si raději pro jistotu napřed zalétal s EPP Yakem a zalétl až k stožáru - bylo to bez problému. Obav z možného rušení nás také zbavily dvě nádherné stíhačky, které se zde proháněly po celé krajině. Ještě večer jsem stihl s Katanou jeden seznamovací let v tomto nádherném prostředí.

Sobota. 
Od rána začali přijíždět modeláři se svými modely. Závod AFC 2009 je organizován
podobně jako u nás např. MVVS Cup. Tedy soutěž, která je zpestřována letovými ukázkami modelů různých kategorií. Početné publikum po oba dva dny svědčilo o tom, že to je správný „formát“ modelářské akce.
První kolo soutěže začalo po obědě, někteří přihlášení soutěžící nedorazili. Bohužel nedorazil ani Jirka Mikeska, tak jsem znal jen Wolfganga Krahofera, který byl ve Znojmě na 5. místě.

Po prvním kole bylo zase volné létání. Moc se nám líbilo létání stíhaček, to tady mají
nějak dobře zvládnuté, nedělá jim problém ani travnatý povrch a průlety na maximální rychlosti nad plochou jsou fantastické. Během dne přijel Robert Sixt - jeden z 3D show pilotů vrtulníkářů.
  

Druhé sobotní kolo soutěže proběhlo odpoledne. Bohužel jeden soutěžící přišel o model,
když se mu nepodařilo vybrat v dálce vývrtku a zřítil se pod kopec. Do nedělního finále
postupovalo 5 soutěžících. Po druhém kole se dále pokračovalo ve volném létání.
Výsledková tabulka postupujících pilotů do neděle.




Když se setmělo, začalo něco co se jen tak nevidí. Noční SHOW. Přišlo ještě více lidí než
přes den. Začalo létat všechno možné, letadla se stuhama plnýma led diod. Různě osvícená křídla a za skandování diváků "NÍŽE" křídla létala ve vývrtkách až pod horizont kopce.
Z letadel se střílela pyrotechnika. V naprosté tmě létalo doopravdy vše, převážně na spalovací motory od 6,5 v křídlech až po 100 kubíkové benziny. Vrcholem byla velká osvícená stíhačka na turbínový pohon, nechápu a lítal bez problému jak přes den. Asi největší úspěch u diváků měl Robert Sixt se svým vrtulníkem, létal v noci několikrát na hudbu. Vrtulník měl na rotorových listech promítané různé symboly a vystřeloval pyrotechniku, úžasné.  Na závěr nočního létání byl velký ohňostroj, nad kterým létal třímetrový speciál napěchovaný pyrotechnikou.


Neděle. 
Vstáváme do krásného dne. Slunce už praží od rána. Můžeme říct, že za tento
víkend se vyměnily snad všechny druhy počasí, tedy kromě padání sněhu.
Začalo se létat první nedělní kolo. Opravdu se začíná přitvrzovat, všichni jdeme do extrému. Wolfgang šel do toho tak tvrdě, že v půlce sestavy si škrtl směrovkou o zem a vytrhl ji z pantu, musel předčasně přistát, ale naštěstí to do druhého kola stihli opravit a vlastně nic neztratil, protože v neděli se bral ten nejlepší výsledek. Stále jsme všichni ve hře. V posledním kole byla atmosféra pilotů napnutá, protože jsme neznali výsledky v průběhu kol. Všichni jsme zalétli svoje maximum a doopravdy Wolfgang si zlepšil v druhém kole náladu, protože jak zalétl svoji sestavu, no úžasné. Trošku jsem se až bál, bylo vidět prohýbání křídel v extrémních obratech, no je vidět, že to éro něco vydrží. 
Jsem velice rád, že jsem se zúčastnil takovéhle soutěže, byl to velice pěkný víkend. Konečné celkové pořadí Austrian Freestyle Championship.

1. Jiří Jarolímek CZE
2. Wolfgang Krahofer AUT
3. Michael Allmer AUT




Na jednu stranu, když si porovnáme výsledky ze Znojma a z Rakouska, tak tomu nerozumím :) Asi doopravdy záleží na rozhodčích. Zde se naše vystoupení líbilo jak divákům, tak rozhodčím a za to jsem velice rád. Já si tento víkend krásně užil a mám krásné vzpomínky.
Protože to vypadá, že tento rok už žádná akce nebude, ale ještě se setkáme
s týmem KaKoJaMa v Lánech, tak tímto bych velice poděkoval našim fanouškům, kteří nám fandí a hlavně se jim líbí náš styl létání - velice děkuji za podporu. Těšíme se na další akce, až se Vám zas s Katanou ukážeme v naší plné kráse :)

AFC 2009 Austrian Freestyle Championship



pátek 25. září 2009

EXFC 2009 Znojmo


Varování! Tento článek není určen dětem do tří let, mojí bývalé učitelce češtiny a lidem, co si chtějí přečíst chvalozpěv na EXFC!

Je 22:31 večer, sobota. Sedím v Octavii kombi zaparkované kdesi v polích poblíž Znojma. Ano, jsem v Modelcity. Spát se nedá, kousek od auta je obrovský Red Bull stan a Red Bull párty je v plném proudu. Hudba je docela nahlas, mám vyřvané hlasivky, protože jsem se snažil povídat si s kamarády před reprobednou.

čtvrtek 17. září 2009

JETI Model Meeting 2009


Předposlední víkend v srpnu je již tradičně vyhrazen setkání příznivců elektropohonu - již 15. ročník JETI model meetingu v Hranicích na Moravě. Na aeroklubovém letišti v Drahotuších již od středy vyrůstaly plátěné příbytky pořadatelů a sjíždějících se modelářů, kteří zde tráví část dovolené nebo jen prodloužený víkend. Pravý rej začal ale až pátečním dnem, kdy stanů přibývalo jako hub po dešti, i když počasí bylo naprosto letní, možná až přespříliš.

pondělí 14. září 2009

Nesvačilské Podívání 2009

Nesvačilské Podívání rovná se akce s tradicí navazující na populární Slety Obrů v Nesvačilech. V minulých dobách byla tato hojně navštěvovaná akce kombinována také s ukázkami skutečných letadel jak na stojánce, tak i při letových ukázkách. Díky tomu, že z konkurenčního Lipeneckého obříka se stal postupem času skutečný OBR, se "Nesvačily" přejmenovaly na "Podívání". Název je to myslím velmi trefný i letos se bylo stále na co dívat, nejen na obří modely, ale třeba i na upoutané modely, volňásky a to vše ve velmi příjemné atmosféře.



Minos: Počasí opět nic moc, větřík stravitelný, ale díky nízké teplotě je dost lezavo. Vyrazili jsme z Prahy hodně brzo, a tak nám do hlavního programu zbývalo pár hodin. Během nich bylo dění na ploše skutečně vlažné a tak byl čas věnovat se průzkumu okolí a tradičním klobásovým testům.

čtvrtek 10. září 2009

Lipenecký Obr 2009


Ve dnech 5. až 6. září proběhl již jedenáctý ročník jedné z nejvýznamnějších českých modelářských akcí s názvem Lipenecký Obr. Ani počasí, které s námi především v sobotu hrálo nerovnou větrnou hru, nedokázalo zpochybnit, že se jedná o show, která organizací i vlastním programem patří mezi naprostou špičku nejen v České republice.

neděle 30. srpna 2009

Krtkování 2009


"Krtkování" jsou akce, které jsou především o pohodě. Velí jim totiž pohodář Štěpán Škorpil zvaný též Krtek (nenechte se zmást - je to jen dobře maskovaný cholerik :-)), který tato setkání pojímá jako setkání přátel vrtulníkového létání. Setkání, na kterých jsou však vždy vítáni všichni „přátelé“. Tedy i ti, co létání teprve plánují nebo ti, co „zdrhli zpět k plošníkům - balzožrouti“ tj. například já.

čtvrtek 27. srpna 2009

Lehrte 2009

Lehrte 2009 - pohledem Radima Hnilici



Již na začátku sezóny 2009, kdy se skupina Great War flying Circus domlouvala, kterých akcí se kteří členové zúčastní, jsme byli s taťkou doma rozhodnuti nezúčastnit se této proslulé evropské akce nazvané 11. Internationale Grossmodellflugtage Lehrte. Hlavním důvodem bylo absolvování přes 800km dlouhé cesty dvěma auty s přívěsy. Většina skupiny se dohodla, že tuto akci navštíví a tak jsme si říkali, že absence dvou modelů nebude tolik vadit. Odlétali jsme několik akcí v ČR a při debatě na Sletu TOP Modelů to vypadalo, že by se skupina měla zúčastnit v méně než polovičním počtu a tak v nás začalo hlodat, zda bychom se na tuto akci nevyrazili podívat i já s taťkou.

Slovo dalo slovo, přijali jsme velkorysou nabídku Mirka Horsáka, který naložil do svého Ducata pět modelů a v pátek ve 3 hodiny ráno vyrazila skupina na dlouhou cestu. Zhruba kolem poledne jsme dorazili na letiště v německém Lehrte, kde už bylo živo a taky už zde pobíhala česká výprava kolem Valach Motors, Domluvili jsme s pořadateli místo pro náš kemp a pustili se do stavby stanového městečka, přičemž jsme malinko pobavili německé kolegy, když se všichni co měli ruce a nohy museli zapojit do stavby stanu našeho pyrotechnika. Mezitím dorazila do Lehrte i druhá část naší skupiny z Čech. Nakonec se nás i přes počáteční obavu, že nás bude málo, sešlo deset pilotů (z celkových 11) a 9 mechaniků.




Šli jsme tedy obhlédnout vzletovou a přistávací plochu. Upřímně musím říct, že když jsem viděl letiště, malinko jsem se zhrozil. Letiště sice vypadalo hezky, ochranné sítě, asfaltová dráha, krátce střižený trávník, ale to vše lemovaly vysoké stromy v celé délce letiště. Po startu se muselo hned nad stromy a na průlety a přistání zase potopit dolů přes stromy. Docela trefně to okomentoval Zdeněk Vlach, který pronesl, že u nás by se druhý ročník sletu na takovém letišti již nekonal, protože by nikdo nepřijel. Po obhlídce letiště jsme absolvovali registraci včetně kontroly vysílačů a pojištění proti škodám způsobených provozem modelu a obdrželi jsme poukázky na sobotní snídani, večeři a nedělní snídani a to pro všechny, tedy včetně našeho pozemního personálu. Tím pátek pomalu končil a usedli jsme k večernímu posezení a probírala se strategie letu. 
V sobotu přesně v 9:00 proběhl povinný brífink, kde nás pořadatelé seznámili s povoleným letovým prostorem a pravidly bezpečnosti létání, jejímž hlavním bodem bylo: absolutně žádný alkohol! Poté každému z pilotů rozdali poukázky v hodnotě 10 Euro, za které si každý mohl nakoupit oběd v některém z mnoha stánků s občerstvením. Následovalo odevzdání vysílačů do stanu, kde již visel přesný časový plán s údaji kdo a kdy poletí. Na stojánce stála spousta krásných modelů a přesto, že u nás také máme velmi hezké modely, tak jsem měl pocit, že v Německu jsou přeci jen o kus dále. Těžko byste zde hledali model, který by se nedal nazvat alespoň velmi propracovanou polomaketou nebo speciálem pro danou kategorii. Navíc byla většina letadel poháněna krásnými motory. 
Letový program byl velmi nabitý a také velmi hezky řazený, střídaly se různé typy modelů z různých období letectví a program tak nebyl ani chvíli nudný. Vše klapalo dle časového plánu a do vzduchu šlo jedno letadlo za druhým, bez prostojů. Zajímavé také bylo, že v samostatném vystoupení se letadla ve vzduchu objevovala jen ojediněle. Buď přijeli již skupiny dvou, tří a více letadel, které létaly spolu a nebo pořadatelé tato historicky příbuzná letadla řadili spolu do skupin. Absolutně nejlepší slétanost předvedla trojice německých modelářů s modely Jetů nazvaných Future. Bylo vidět, že tihle pánové mají své modely v ruce a neletí spolu poprvé. Absolutně sevřená formace, průlety všech tří v nožovém letu, ve výkrutech přes celé letiště apod. Fascinující vrcholem jejich vystoupení byl nálet ve formaci proti divákům kdy se zapnutým kouřením se formace rozdělila odletem středem, vlevo a vpravo. Také přistání, kdy šli na finále tři modely za sebou, se u nás jen tak nevidí.



Z dalších jetů mě na stojánce zaujala opravdu obří F-16, která předvedla vystoupení společně s Migem a F-86 Sabre. Dalším zajímavým vystoupením Jetu bylo SU s nainstalovaným zařízením, které umožňovalo měnit za letu barvu kouřové stopy za modelem, postupně z bílé přes modrou k červené - působivé. Přejdu-li i k jiným typům modelů, zajímavé bylo vystoupení trojice 2,8 metrových Sopwith Pup osazených motory s reduktory, které letěly neskutečně pomalu, zanedlouho po nich vystoupila trojice Fokkerů DRI s rozpětím 3m, taktéž s motory s reduktorem a letový projev byl velmi podobný. V neděli pak tyto dvě trojice odstartovaly společně a jejich let se podobal našemu vystoupení s válkou, pokud si odmyslíte komentář, hudbu, pyro a kulisy :-).



Zaujalo mě i samostatné vystoupení více jak 4m Hawker Tempest, jehož průlety na maximální rychlosti v malé výšce byly divácky dost atraktivní. Další z modelů WW2 letěly dvě BF109 společně s P51D, který ale bohužel doplatil na stromy lemující dráhu a nezbylo z něj téměř nic. Největším modelem na sletu byl více jak 6m Bristol M1C Zdeňka Sládka s pohonem čtyřtaktní hvězdicí o obsahu 800ccm. Při letu tohoto modelu a za zvuku motoru máte pocit, že proti vám letí ultralight. Stejně tak, když vystoupil další český modelář Zdeněk Vlach se svou dvouplošnou Avií na motor 400ccm.

V průběhu dopoledne přiletělo také několik skutečných letadel a opět se potvrdilo, jak mají pořadatelé opravdu perfektně sladěný harmonogram, protože se nekonalo žádné čekání a prodlevy. Přistál model a v tom vletěl nad dráhu skutečný letoun. Nejvíc mě zaujalo vystoupení opravdového Pittse S-1, který ve skutečnosti není až o tolik větší, než největší modely a někteří diváci si dokonce mysleli, že to jen letí další „model“. Bylo pro mě zážitkem vidět toto letadlo naživo. 
Co se týká akrobatických vystoupení, bylo vidět velmi kvalitní piloty, většina vystoupení akrobatických speciálů byla létána za doprovodu hudby a bylo opravdu znát, že piloti své stroje znají. Výkruty v minimálních výškách, sladěnost s hudebním doprovodem, přesné obraty, ale i divoké 3D. Nejvíce zaujal a myslím, že nejen mě, pilot s 3m modelem Raven poháněným elektromotorem, při jehož letu se tajil dech, kromě výkrutů, nožových letů, glizád, kdy byl křídlem jen několik cm nad zemí, předvedl dokonalý slalom mezi již zmiňovanými stromy a právem za jeho letu diváci i piloti aplaudovali velkým potleskem. Chvíli po třetí hodině mělo přijít vystoupení, na které se těšili opravdu všichni.Vystoupení skupiny Legendary Fighters. Osm pilotů s různými modely druhé světové války s rozpětím kolem 2,7m narolovalo na dráhu a začalo pravé peklo. Po několika průletech v sevřených formacích (spojenci i němci dohromady) odpálil pyrotechnik první ohňovou kouli. Průlety letadel sytě černým dýmem, v němž ještě prosvítaly plameny z hořící nafty, byly opravdu famózní, fascinující. To jsem ještě netušil, že na závěr vystoupení bude odpáleno několik takových výbuchů za sebou, takže plameny vytvořily úplnou ohňovou zeď. Opravdu velmi atraktivní vystoupení. V průběhu hašení hořící trávy, která vzplála důsledkem jejich vystoupení, jsme začali připravovat pyrotechniku pro vystoupení našeho týmu Great War flying Circus s programem útoku německých letadel na letiště u Verdunu.



Všichni plní obav a očekávání jsme odstartovali v počtu 10 letadel, což byla po oba dva dny nejpočetnější skupina. Obava z blízkých stromů byla ta tam a jeden po druhém jsme se spouštěli do černého dýmu, mezi flaky a ohně. Náš pyrotechnik pro tuto akci připravil ještě více pyrotechnických efektů, než se kterými létáme u nás a po přistání bylo vidět a slyšet, že se naše vystoupení v Německu líbilo. Poté následovala část sletu věnovaná aerovlekům. Vlečné postupně vytáhly do vzduchu několik větroňů. Poté pokračoval další program, z nějž si vzpomínám  na let přes 4m rozpětí velkého Hall Buldoga s hvězdicovým čtyřtaktem který bohužel na průletu na plynu narazil z pro mě neznámých důvodů do země a z krásného modelu zbyl doslova rozsyp včetně motoru. Velká škoda. Sledoval jsem poté ještě hezké lety velkých dopravních modelů poháněných turbínovými motory a poté ještě probíhaly ukázky turbínových vrtulníků, které byly krásně do detailu zpracované. Další program jsem již nesledoval.
V neděli se celá show opakovala. A kolem čtvrté odpolední hodiny proběhlo vyhodnocení sletu. Celkem bylo předáno cca 12 cen v různých kategoriích, z nichž cenu za nejhezčí bezmotorový model odvezl do Čech Jindřich Stejskal, cenu za nejhezčí dvouplošník získal Zdeněk Vlach, cenu za nejrealističtější let získal Zdeněk Sládek a největší cenu za Best Of Show získal náš tým Great War Flying Circus.



Pro celou českou výpravu tedy velký úspěch na této mezinárodní akci a obrovská radost našeho „válečného“ týmu za získání trofeje nejcennější. Poté už jsme se cca kolem šesté hodiny vydali na zpáteční cestu domů. 
Celkově musím říct, že organizace proběhla na jedničku. Snídaně a večeře pro účastníky formou rautů byly od pořadatelů velmi milou pozorností, za stravenku na oběd si člověk koupil opravdu co hrdlo ráčilo. Co se týká mobilních WC, bylo jich mnohem více než je u nás zvykem a byly pravidelně vyváženy, což bylo příjemné hlavně pro ženskou část naší výpravy. Barely s pitnou i užitkovou vodou byly také neustále doplňovány a celkově organizace nikde nevázla. Závěrem musím konstatovat, že i přes docela úmornou cestu v pěti lidech v osobním autě tato akce rozhodně stála za to. Protože to, co zde bylo za dva dny programu k vidění, se zatím u nás nevidí. Těm, kteří se dočetli až sem, se omlouvám že toto není reportáž na jakou jste zvyklí z modelářských časopisů ale spíše shrnutí pocitů účastníka Lehrte 2009.

Radim

   

neděle 23. srpna 2009

Mentor jako vlečná


Neuplynul ani týden od záletu Mentora a už se mi ozval kamarád Martin, že pořídil Easy Glidera a když si pospíší, tak můžeme v pátek zkusit první aerovleky. Pospíšil si opravdu hodně, takže při mé čtvrteční cestě z práce mi pípla SMSka „vyrob vlečné lanko, v 17.30 jsem s Ízim na letišti“.

úterý 18. srpna 2009

1. ročník Setkání Friends of B.E.S.T.



Letošní 1. ročník setkání přátel F-Bestu se konal po úspěšném loňském nultém
ročníku, kdy se toto setkání uskutečnilo poprvé, i když v jiném termínu (podzim-burčák). Na vysvětlenou pro nezasvěcené: F-Best (Friends of B.E.S.T. - Bigger Electric Scale Trusth) je volné, neformální sdružení přátel a příznivců elektroletu, se zaměřením na polomakety, iniciované tragicky zesnulým Lojzou Raffajem, ve své době vášnivým propagátorem maket a polomaket poháněných elektromotorem. Dnes se nad touto terminologií možná pousmějeme, ale pamětníci dob nedávných vědí, o čem hovořím..:-)

Mentor Multiplex


S klukama v Letňanech jsme již několikrát probírali, že bychom zkusili vlekat větroně. Zatím nejvíce jsme se tomuto tématu přiblížili na zimních soustředěních, kdy jsme po třetím pivu připravovali vlečnou, po čtvrtém kousku ladili dvojvlek a před zavíračkou měli doprecizovanou akrobatickou sestavu desetivleku :-). 
Po čase jsem zjistil, že nejen já mám ve sklepě zaprášeného EasyGlidera, ale i ostatní kluci většinou disponují nějakým malým větrůňkem, který by se pro začátek dal vložit do vlekacího banku. Chyběla vlečná.

pondělí 17. srpna 2009

Letecké odpoledne v Bubovicích


V hlavě těžké rozhodování, jestli zvolit výcvik ULL nebo skočit do elementárky na GLD a v kapse kupóny do „zážitkové agentury“ na bratru 6 000 CZK. Jak asi může kombinace výše uvedených skutečností dopadnout? No přeci leteckým odpolednem! 

sobota 8. srpna 2009

Slet Top modelů 2009 Miskovice (srpen)


„Srpnový reparát z květnového počasí složen na výbornou“

Letošní 5. ročník Sletu Top modelů v Miskovicích, konaný v obvyklém termínu na konci května, byl velmi poznamenán nepřízní počasí. Zima, vítr a hlavně množství přeháněk natolik zasáhl do programu Sletu, že se pořadatelé z klubu RC letiště Pod Vysokou rozhodli pro zopakování akce v náhradním termínu 8.- 9. srpna 2009.

neděle 26. července 2009

Modelářská letecká pouť 2009


Celých 72 kilometrů cesty na Modelářskou pouť 2009 se letošní rozmarné léto předvádělo v plné parádě.  Cestou se přehnalo snad sedm rychlých bouřek, pak zas hned sluníčko a tak pořád dokola spolu s čerstvým větrem, odhaduji tak 6 – 7 m/s. Bohužel, po příjezdu do Kařízku a zaplacení 50,- Kč mě uvítal černočerný obzor, takže první půlhodinu jsem strávil zavřený v autě a čekal až se to peklo přežene.

pátek 17. července 2009

Multiplex Blizzard: rychlík za rozumné peníze


Multiplex je mezi modeláři známý obstojně létajícími modely, jejichž většina je určena především pro začátečníky a pohodové letce. Výjimku tvoří především notoricky známý Acromaster a podstatně novější Blizzard. Ten je určený pro rychlejší polétání a je označován jako elaporový hotliner.

neděle 12. července 2009

Jets Over Czech 2009


Sobotní cestu ke známým na Moravu jsem se rozhodl vylepšit o zastavení na mezinárodním modelářském setkání se slibným názvem Jets Over Czech. Akci pořádal RC modelklub Brno a Jetarrows, s.r.o. ve spolupráci s Modelcity Znojmo. Když jsem tak koukal na mapu, tak mi Hluboké Mašůvky nepřipadaly zas tak hluboko pod D1, ale než jsem konečně Mašůvkami projel a zahnul na polňačku k Modelcity, uběhlo času víc, než jsem předpokládal. Na návštěvu jsem měl všehovšudy dvě a půl hodiny.

Je kolem půl dvanácté a blížím se po polní cestě k nádhernému areálu Modelcity. U parkoviště platím sympatických 40,- Kč a jdu na průzkum.

Great War Flying Circus

Podstatnou součástí programu letošních Jets Over Czech bylo vystoupení "létajícího cirkusu". Makety krásných strojů létajících v první světové válce, které mají rozpětí 3 m a více byly zajímavým kontrastem k turbínovým brusům. Vystupovalo celkem jedenáct pilotů, takže na nebi vypukla pravá řež, kterou ze země umocňoval pyrotechnickými efekty Václav Buriánek.

Více na oficiální strankách: http://www.modellshow.cz/

Great War Flying Circus

čtvrtek 25. června 2009

Sopwith Pup 1:2,8 Tomáše Vlčka


Sopwith Pup byl velice uznávaný a u pilotů oblíbený letoun. Byl příjemný na pilotáž a také velice obratný. Například v porovnání s výkonnějším německým Albatrosem D.III byl schopen dvou otáček na prostoru, který Albatros potřeboval k jednomu otočení. Další zajímavostí je, že Sopwith Pup byl prvním letadlem, které odstartovalo a přistálo na letadlové lodi.

úterý 23. června 2009

Katana Sebart 1460 mm


Přibližně před rokem jsem se začal opět věnovat více leteckému modelářství a přeorientoval jsem se z kategorie F3J, která byla mojí doménou a ve které jsem před lety dosahoval již určitých výsledků, na 3D akrobaty. Jelikož vím, co obnáší trénink, zůstal jsem při zemi a pořídil na „třískání“ Katanu od VA-Models. Po čase, kdy jsem si začínal být jistější a letadlo jsem řídil já, místo aby řídilo ono mě, jsem tátu nenápadně připravil o Diablotina 1550 mm rozpětí na spalovák 10ccm. Už v tu chvíli jsem ale toužil pořídit si nějaký „brus“ na desítku motor a po delším promýšlení a pročítání spousty webových stránek jsem usoudil, že investuji radši víc peněz do něčeho kvalitnějšího (snad to vyrovná moje neumětelství v pilotáži :-)). Volba padla na Katanu S50 od SebArta.

Moje cesta k vrtulníku Hughes MD-530


Jsou to již 4 měsíce, co jsem se doslova vrhnul volným pádem do světa RC vrtulníků a nadobro jim propadl. Nějaké zkušenosti jsem měl již z RC letadel, která jsem provozoval asi 3 roky, ale k „heli“ jsem se dostal až po prvních testech na simulátoru Phoenix. Celých 14 dní jsem trávil čas u PC a znepříjemňoval tak žití všem obyvatelům naší domácnosti a pravděpodobně i občas sousedům hlučným monotónním zvukem, který vycházel z PC. Naštěstí to všichni ve zdraví přežili a já se rozhodl, že své hlučné hrátky přemístím na letiště zakoupením mého prvního modelu pro seznámení a zaučení se s reálným modelem.

neděle 21. června 2009

F5F speciál Simba


Když to hvízdá a sviští, je to vždycky fajn. A tak jsem už dlouho počítal, na kolik by vyšlo „naložit“ IONa nebo Optimu a řekněme si na rovinu levné (pokud to má být co k čemu) to není (a ve výsledku má člověk letadlo s křídlem z polystyrénového jádra). Takže, když se jednoho večera na modelbazaru objevil inzerát s hodně „elektrizujícím“ obsahem a cenou, která připomínala zkrat nabitých lipolek, nebylo na co čekat a výsledky jsou následující.

sobota 20. června 2009

Jeti Model Amperfest 2009


V sobotu 20. června 2009 se uskutečnil již 13. ročník Nesvačilského Amperfestu. Dopolední počasí bylo zamračené, avšak teplotně příjemné, skoro bezvětrné a proto program probíhal „jako po kolejích“, zkrátka svižně akčně a rozhodně bylo na co koukat. 
V letošní sezoně to bylo v Nesvačilech snad poprvé, aby si počasí hned po příjezdu nepřichystalo nějaký chyták v podobě nepříjemného větru nebo ještě nepříjemnějších teplot a proto si celý redakční tým dopoledne rozhodně užil. (Ano dva jsou tým, protože u ČD taky dostanete skupinovou slevu za dva cestující).

Tomáš zakoupil vrtací přípravek na velké vrtule, já obhlídnul (nezakoupil, ale chystám se na to) trakční baterie a šli jsme pozorovat letové ukázky. 
Majestátní byl především Soptwith Tomáše Vlčka (loňský držitel místní ceny diváků i ceny pilotů), našlo se ale i pár nádherných Zlínů 526 pana Doubravy, které učarovaly především Tomovi, pěknou ukázku předvedl také tým Rašků s L410 UVP. 
K vidění byl také ryzí akrobatický speciál z dílny Sebastina Silvestriho tedy Angel EVO 50. Italsky opálený Honza Špatný pak létal na hudbu s Jakem 54 od Hyperionu. Pokud by vás zajímalo, proč Honza začal nenávidět pizzu, přečtěte si tento článek.
„Kdo to neměl velký, měl to alespoň malý“ a tak byla k vidění letka modelů od Alfamodel, ke které čerstvě přibyl také legendární MIG21, v Československém (Českém) markingu. 
Kdo dává přednost spíše „netradičnu“, mohl spatřit různé létající ptáky, letadélka která byla tak ošklivá až snad byla i krásná, nebo třeba špejlolety s rozpětím 1500mm a vahou okolo 300g. (Jak taková věc létá si jistě nenechal Tomáš utéct, proto sledujte video na odkaze pod článkem). 
Při letové ukázce samokřídla Jinn (je prostě všude a za každého počasí) z dílny Potenských jsem šel mlsně okouknout pár „hotlinerů“ (např. Ocelot E), protože když do motoru neteče tolik proudu, jako do startéru od náklaďáku není s letadlem pořádná zábava. Zatímco Tomáš mezitím vstoupil do podobné říše snů při diskuzi s majitelem „zlínské pětsetdvacetšestky“.




Trošku mě zamrzelo, že nebylo k vidění více zboží na prodej, neboť mě zrovna trápí nějaké finanční přebytky (panebože, snad si to nepřečtou doma), ale pravda letošní jarní „Předveď a prodej“ jsem již propásl. Tentokrát však bylo možné nakoupit na velkém stánku (tedy spíš stanu) Jeti. Ten byl však  tak v obležení fandů slušně fungujících regulátorů a systému DUPLEX, že jsem se do tohoto kotle nepouštěl a blíže u Jeti nepátral. 
A pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec….tedy vlastně ne… Následuje samozřejmě klasický klobásový test, který se očekávaně povedl. Horší však byla cena „wurstu“ a neperlivé vody, která atakovala horskou přirážku na Sněžce, nebo chcete-li cenu na Václavském náměstí během turistické sezóny. Odměnou za to však byla klobáska skutečně dobré chuti a naprosto žádná fronta na „klobásstánku“.
Nedlouho po klobásce se zatáhlo k jarní přeháňce, která tak symbolicky učinila konec této jinak velmi povedené a skvěle prožité sobotní pohádky.

Pro tomasrc.cz Jakub Minos Pařízek

Jeti Model Amperfest 2009

pondělí 15. června 2009

Turbínová Lama SA 315B opět létá


O unikátním modelu vrtulníku Lama SA 315B jsem zde již psal. Loňská letová sezóna byla bohužel předčasně ukončena havárií stroje. Jedno z převodových kol, vyrobené z tvrdého plastu se namáháním zcela "očesalo" a vrtulník se po ztrátě výkonu zřítil z malé výšky na  zem.

sobota 13. června 2009

F - 16 FALCON s vektorováním tahu


Evžen nedávno rozštípal svoji dmychadlovou Mirage. Celkem chlapsky přiznal, že to bylo "na ruce, protože dělal kraviny". Sám tento kritický stav mysli znám. Při takto laškovných náladách živených různým hecováním ze stran kamarádů modelářů (v mém případě: " Tome, že netrefíš tááámhle ten balónek...), model většinou končí v igelitovém pytli a motor má plnej karbec hlíny. Schválně, zkuste někdy zavzpomínat při listování pamětmi modelů-nebožtíků ve vysílači, nad důvodem odchodu stroje do modelářského nebe!

neděle 7. června 2009

32. Velká cena Mělníka F3D


Modelklub Mělník pořádal na letišti v Hoříně ve dnech 5. – 7. června 2009 již 32. ročník Grand Prix F3D – FAI, závod speciálních modelů okolo pylonů, který je zařazen do Evropského poháru. To, že má akce tak dlouhou historii jsem vůbec netušil, ani o kategorii F3D jsem toho moc nevěděl, ale když jsem přijížděl k letišti a viděl množství zaparkovaných aut, spoustu lidí, stánků a vlajky mnoha zemí, řekl jsem si: „ To není samo sebou, tak dlouhá historie závodu, takový zájem lidí – musím tomu přijít na kloub.“

Soutěž jsem navštívil v sobotu. Vstupné 60,- Kč, všude množství stánků s modelářským zbožím, novým či použitým prodávaným rovnou z kufru aut. Občerstvení velmi dobré, klobásky skvělé, párek v rohlíku krátký, ale dobrý. Při pojídání jsem si vzpomněl na Honzu Čecha a jeho popis výroby hot-dogů na Pitotových trubicích, doporučuji přečíst . Na letové ploše se zatím nic moc nedělo, ale pořadatelé a traťoví komisaři byli na svých místech a dodávka přivážela na asfaltovou dráhu trojici pilotů s jejich mechaniky – za chvíli to asi vypukne!
Nyní něco málo k pravidlům závodění a modelům samotným. Závody modelů kolem pylonů mají prapůvod v závodech skutečných speciálů v USA. Každé soutěžní kolo začíná již zmiňovaným převozem na start. Zde se vyhlásí tzv. „ pracovní čas“, kdy mají piloti, ale hlavně mechanici 60 vteřin na nastartování a seřízení motoru, zkrátka přípravy ke startu. Odpočítávání času je vidět na obřím displeji nedaleko startoviště. Jednotlivé pylony tvoří trojúhelník, součet délek stran je roven 400 metrům. Létá se 10 okruhů na čas, s pevným startem, po dolétnutí desátého kola má pilot 5 vteřin na zhasnutí motoru. Závod není jen o rychlosti, ale i o vytrvalosti a spolehlivosti letounů. Soutěžních kol je celkem 6, nejhorší (nejdelší) čas se maže. Světový rekord je 56,4 vteřiny, naši piloti se pohybují v rozmezí od 60 do 65 vteřin.




Pro informace o letadlech jsem se prodral depem až k české vlajce, kde jsem narazil na ochotného Jiřího Kleina – týmového manažera České reprezentace F3D. Tímto mu velice děkuji za trpělivost a moji osvětu v této zajímavé disciplíně. Model se pohybuje rychlostí od 300 do 350 km/hod, motor s laděným výfukem má předepsaný objem 6,5 ccm a jeho otáčky se pohybují na zemi kolem 31 tis./min a ve vzduchu se zvyšují až na 35 tis./min. Pro představu, při otáčkách okolo 30 tis. /min se píst ve válci zvedne 500x za vteřinu….. Palivo pro F3D - FAI je míseno v poměru 80% metylalkoholu a 20% ricinového oleje. Palivo na mezinárodní závody dodává pořadatel. Model je standardně vybaven třemi servy, která ovládají křidélka, výškovku a směrovku. Ta se používá pouze při startu, kdy při vychýlení doprava kompenzuje kroutící moment vrtule. Při výchylce směrovky na opačnou stranu se přiškrcuje hadička přivádějící palivo do karburátoru a motor se tímto způsobem po odlétání 10 kol zastavuje. Samotný soutěžní let pak vypadá jako jeden „nožák“v neuvěřitelné rychlosti a opravdu působivého jekotu motoru. Předepsané rozměry trupu letounu jsou tyto: v nejvyšším místě trupu musí být průřez trupu min. 100 cm2, minimální šířka trupu 85 mm, výška 175 mm, předepsaný je průměr podvozkových koleček, výška profilu křídla u kořene 22 mm, předepsaná nosná plocha 34 dm2 a celková hmotnost 2,25 kg. Plošné zatížení vychází okolo 65g/dm2. Za zmínku stojí také řešení tlakování nádrže. Představte si klasickou nádrž, ve které je vložen vyfouklý balónek. Při tankování se plní palivem pouze balónek, přičemž tlakování nádrže z výfuku je pouze do vnější plastové nádrže. Tím je zajištěn rovnoměrný tlak na celý balónek, nikde není vzduch a je zamezeno průniku nečistot do paliva. Chytré, japonské….
V RC soupravách dominují JR a Futaby, většinou FM, PCM. V F3D nepřevládá 2,4 GHz, protože tato technologie je v některých státech EU zakázána. Nevím proč.
Pořízení holého draku modelu přijde na 800 Euro, motory se pohybují okolo 450 Euro. Životnost motoru je při slušném zacházení půl sezóny.
Při cestě domů jsem přemýšlel o spoustě nových informacích o této mistrovské kategorii. Většina pilotů i mechaniků je středního věku, chlapi se spoustou zkušeností. Celý úspěch je dán komplexní kvalitou celého týmu, souhrou pilota a mechanika. K F3D létání se člověk prostě musí léty a mnoha lety dopracovat, žádné rychlokvašky. Myslím, že i po krátké návštěvě vrcholné soutěže F3D jsem přeci jen věci na kloub přišel. Piloti i diváci jsou dlouhodobě přitahováni prestiží a náročností celého tohoto lidského počínání, kdy přesnost pilotáže jde ruku v ruce s perfektní mechanickou kondicí celého letounu, závodění, kde rozhodují zlomky vteřin. F3D = kvalita a prestiž.
Na odkazech níže můžete shlédnout pár fotografií z letiště Hořín a videoklip obsahující celý rozhovor s panem Jiřím Kleinem, kde na konci je v rámci možností nafilmován jeden soutěžní rozlet. Letové fotografie nečekejte, tyto upalující brusy nelze fotit, nelze, nelze a basta :-)

32. Velká cena Mělníka F3D

Zdroj 32. Velká cena Mělníka F3D

pátek 5. června 2009

Lama SA 315B - výlet za předlohou do Zermattu


Standa Brož po technických problémech se svou maketou turbínové Lamy SA 315B (vyčesané zuby na kole) opět létá! A co víc, vydal se do  Švycarského Zermattu pod vrchol Matterhornu, kde je nasazena ve službě předloha jeho nádherného modelu. Prozatím pár obrázků ze společného focení makety s 6x větší sestřičkou, heliport v Zermattu v pozadí s Matterhornem (4 478 m.n.m.), Zermatt z lanovky a fotka z letu ve skutečné Lamě na vrchol Matterhorn. Článek o unikátním modelu Lama SA 315B čtěte ZDE

Turbínová Lama SA 315 B Zermatt

čtvrtek 4. června 2009

World Air Games 2009

Průběžně aktualizovaná reportáž Honzy Špatného z dějiště World Air Games 2009 v italském Turíně.



World Air Games, v překladu světové letecké hry, jsou vlastně takovou olympiádou leteckých sportů. Pořádány jsou v rozestupu dvou let, letos se létá v Itálii. Dějištěm většiny soutěžních letů bude letiště v Turíně. Para kategorie a kategorie závěsných kluzáků (rogal) se létají někde v Alpách, to nevím přesně, nebyl zatím čas to zjišťovat. A proč o tom píšu na modelářský web? Letos bylo mezi sporty (jako například akrobacie větroňů, slalom motorových paragliderů, balónové létání, ...) zařazeno i letecké modelářství! Na akci tohoto druhu bylo potřeba se kvalifikovat, po celé Evropě (tedy i v Čechách), bylo uspořádáno několik kvalifikačních soutěží. Modeláři budou soutěžit v kategorii F3K (RC házedla házená kruhovým hodem), F6B (halové Aeromuzikály), a F6A (AA, venkovní freestyle s modely letadel a vrtulníků (! letadla i vrtulníky létají společně, v jedné kategorii !), limity pro modely letadel pro kategorii F6A jsou maximální rozměry 2x2m, 5kg hmotnosti.