úterý 23. září 2008

Mitsubishi A6M Reisen "Zero" od CMP

"Nulová stíhačka" - jak ji japonští výrobci i piloti nazývali (podle roku výroby 2600 japonského letopočtu - 1940), byla nejproslulejším letadlem "země vycházejícího slunce". Od toho jí také na Západě nazývali "Zero" (nula). Před 14 dny mě zaujal na internetových stránkách CMka model obří makety Zero. 



Menší měřítka tohoto letounu jsem doposud ignoroval, ale toto už byl macek podle mého gusta. Potřeboval jsem také něco k modelu Spitfire ve stejné velikosti, který již vlastním.

Po zavolání do jednoho nejmenovaného obchodu mi bylo sděleno, že dodací lhůta se pohybuje od jednoho do dvou měsíců. To mě docela na(s)štvalo, protože že na internetu se v e-shopu vytahují úplně jiným termíny. Jel jsem tedy do Letňan /Hangáru/, kde slovo dalo slovo a do týdne byl Zero Fighter tu. Krabice větších rozměrů mě zarazila, byla vysoká jak lednička. Do toho jsem ještě koupil perfektní vzduchový podvozek od Planet Hobby. Často vychvalovaný Eurokit jsem nezvolil, jelikož jsem s ním dost nespokojen a to i s dostupností náhradních dílů, u kterých je opět dlouhá dodací lhůta.

Odvezl jsem tedy lednici domů a pustil se do stavby krasavce z dob WWII. Mile mě překvapila kompletnost a precizní provedení jednotlivých dílů, včetně kvalitní povrchové úpravy. "Čína" nás pomalu, ale jistě zahlcuje a CM se lepší rok od roku, model od modelu.

Dokončení draku modelu je otázkou pár hodin. Následoval otázka, jaký motor do Zera? Výrobce doporučuje 40-50ccm. Nejdřív jsem plánoval osadit DL-50, ale pak jsem udělal menší rošádu s motorem ze Spita, takže ve Spitovi je DLko a v "Micině" skončil MVVS 35. Do modelu padlo celkem 9 serv Hitec 645 MG. K nim prodlužovací kabely 5x 120cm, 6x 30cm a 1x 15cm. Jako zdroj jsem zvolil přijímačovky pětičlánek NiMh 3700 mAh a pro zapalování čtyřčlánek NiMh 3700 mAh.

Vše pasovalo na milimetr přesně. Stavba proběhla o víkendu (i do 5 rána ). V pondělí jsem doladil Rc vybavení, nějaké ty drobnější dokončovací práce a samozřejmě dovážení modelu. Zarazila mě informace, že model má vážit 6500g po úplném dokončení. Můj model připravený k letu vážil 7584 g. Vím, každý výrobce tak trochu kecá, ale v reálu kilo navíc, je až moc, řekl bych. Podotýkám, že baterky i olovo jsem dal co nejvíc dopředu, na motorovou přepážku.Takže teď už jen počkat na zálet, pár fotek od Toma a doufejme, že vše proběhne OK.




Parametry:

Rozpětí: 2100 mm
Délka: 1700 mm
Motor: MVVS 35 benzín
Funkce: Kř, Kl, V, S, M, Pod.
Váha: 7584g     
Letu zdar Tomajda.

TomasRC (poznámka): tak dnes jsem byl na place a Tomajda zrovna přijel s hotovým Zerem, připraveným k záletu. Příprava ke startu proběhla rychle, motor ochotně naskočil. Byl již prakticky seřízen ze Spitfirea. Krátké pojíždění a šup do vzduchu. Od první chvíle se mi nelíbil ten zatahovací podvozek, který také projevil své "kvality" hned při prvním přistání (a pro dnešek také posledním) I při docela na první let slušném navedení na přistání (trošku na rychlosti) se levá noha odporoučela téměř okamžitě po prvním kontaktu se zemí, následoval neplánovaný odhoz podvěšené pumy a vylomení z pantů podvozkové nohy č.2. Po prozkoumání vylomených otvorů, jsem ale názor na podvozek musel upravit, byl v tom skoro nevinně, protože vylomení podvozku muselo přijít vzhledem k opravdu "hrachovitému" provedení uložení. Samá balza a občas tenká třivrstvá překližka opravdu neslibují dlouhou životnost.




Navíc podvozkové šachty jsou malého průměru, pro provoz na trávě tedy ani nedovolují bez patřičných úprav osazení koly většího průměru než 75 mm. Za mně tedy říkám, že velkou slabinou konstrukce je podvozek. Pokud ovšem mohu z jednoho letu posoudit, tak model i o kilo těžší a se slabším motorem, než doporučuje výrobce, byl po cca 15 metrech ve vzduchu a ochotně stoupal dál. Po vyřešení problému s podvozkem to bude skvělá velká stíhačka, která na klapkách umí i pomalý let.

(poznámka 2) když jsem koukal na video, tak jsem si všiml, že ta levá povozková noha se vylomila již při startu :-(


Něco o skutečném letounu Zero (převzato ww2.valka.cz) :

Před 2. světovou válkou, i jejím počátkem se spoléhalo na taktiku manévrování a v této činnosti bylo Zero bezkonkurenčně nejlepší. Mohlo za to velmi malé pancéřování, což s sebou zároveň neslo jisté bezpečnostní nevýhody. Letadla jako Zero jsou velice lehká a dokáží se točit pomalu na místě jako káča, zatímco opačný extrém - Focke Wulf 190 se točí jak ledoborec. Vyvrcholením tohoto typu byla verze A6M2 pro vybojování vzdušné převahy, z dalších A6M3 měla vetší výkon, zato však kratší dolet. Dále A6M5 silnější výzbroj a A6M6 zesílené pancéřování, které bylo postupem vývoje spojeneckých letadel nezbytné. A6M6 měla zároveň lepší nosnost pro bombardovací úkoly. S přídavnou nádrží mělo Zero fenomenální dolet, dosažený perfektním řešením soustavy motor/vrtule.

Námořní letectvo vyzkoušelo Reiseny na palubě letadlové lodě Kaga již v roce 1940 a ještě v průběhu téhož roku je dostaly do výzbroje útvary šesti letadlových lodí i jednotky sídlící ve Francouzské Indočíně a na Formose (Tchajwanu). Vstup Japonska do druhé světové války byl již na dosah a tím pádem začal i výcvik japonských pilotů, kteří měli k dispozici nejlepší letadla své doby na světě - Zera. Pět měsíců předtím, než Japonsko vstoupilo do války, vzlétl prototyp další verze Reisenu, známé pod kódem A6M3, který měl, jak už je zmíněno výše, vyšší rychlost, zato však kratší dolet. Američané se s novou verzí setkali poprvé v bojích nad Šalomounovými ostrovy v říjnu roku 1942 a protože měli zato, že se jedná o letoun zcela nové konstrukce, přidělili mu kódové označení "Hamp".

Na začátku roku 1943 již Reisen (v označení Spojenců Zero-sen, Zero nebo také Zeke) ztrácel mnoho ze svého výsadního postavení, získaného začátkem války, protože se spojenečtí piloti naučili využívat slabé stránky tohoto typu a navíc dostávali do výzbroje nové stíhací letouny jako F6F Hellcat, případně F4U Corsair, na které Reisen v mnohém ohledu nestačil. Na řadu se tak dostával typ A6M5 s lepší výzbrojí a v dalších verzích i zesíleným pancéřováním. Ovšem ani to se nesetkalo s větším úspěchem. Podle některých pramenů vyrobila firma Mitsubishi 3 879 a firma Nakadžima 6 215 Reisenů všech verzí. Vysoké počty vyrobených strojů, ani nasazení řádově stovek Reisenů v zoufalých protiútocích sborů Kamikadze však od Japonska porážku neodvrátily. I tak je dodnes tato "nulová stíhačka" legendou díky své schopnosti rychlého točení krátkými oblouky.






Technické parametry:

Výrobce: Prototypy v experimentálním závodě (Oemachi). Nagoya. sériová výroba v závodě č.3 (Daisan Kokuki Seisakusho) firmyMitsubishi Jukogyo K.K., Nagoya. Licenční výroba u Nakajima Hikoki K K., závod Koizumi, Okawa; tam vznikl první A6M2 v listopadu 1941. Přesné údaje o výrobě A6M2 nejsou k dispozici. Podle časového rozvrhu celkové výroby Rei-senů lze jej odhadnout na 4 500 v obou závodech. Celkem vzniklo 10 094 strojů všech pozemních stíhacích verzí.
Výzbroj: - A6M2 nesl v křídle dva kanóny vz.99 ráže 20 mm (licence Oerlikon) s bubnem po 60 nábojích. Nad motorem byly dva synchronizované kulomety vz.97 ráže 7,7 mm, každý s 500 a při přetížení až 680 náboji. Vnější závěsníky nesly dvě pumy po 60 kg.
Technická data: Rozpětí: 12,00 m, Délka: 9,06 m, Výška: 3,05 m, Nosná plocha: 22,44 m2, Hmotnost prázdného letounu: 1 680 kg, Vzletová hmotnost: 2 410 / 2 796 kg.

Pro tomasrc.cz napsal Tomajda

Mitsubishi A6M Reisen Zero od CMP

Žádné komentáře:

Okomentovat