neděle 7. září 2008

Lipenecký Obr 2008

Lipenecký Obr 2008, pořádaný letos ve dnech 6-7. září, je jednou z nejvýznamnějších akcí české modelářské scény. Zpravidla vyniká vysokou kvalitou organizace a neméně kvalitními letovými ukázkami. Díky povedenému počasí, které však svými vysokými teplotami občas i trochu škodilo, si letošního Obra dovolím označit za nejpovedenějšího v celé jeho historii, což potěší obzvláště v kombinaci se skutečností, že se jednalo o Lipeneckého Obra jubilejního, tedy desátého.


Modelářské letiště v Lipencích jsme díky pozvání Marcela Hladíka navštívili již v předvečer akce, tedy v pátek. Poměrně překvapením byl fakt, že nikde neprobíhaly horečné přípravy a panoval zde klidný podvečer.
Organizátoři a piloti si užívali pohodové atmosféry, ochutnávali dobroty z grilu a i přes nepříjemné chvilky, které připravily havárie dvou modelů, se nálada zakrátko vrátila do pozitivních kolejí.

A je tu sobota. Meteorology slibované a na září více než nadstandardní počasí se vyplnilo bezezbytku. Lehký ranní opar vystřídalo slunce a vysoké teploty, které vydržely po celý den. Žhnoucí slunce a téměř nulová rychlost větru však připravily pilotům, ale i řídícím létání, komentátorům a ostatním organizátorům náročné podmínky, ve kterých bylo nutno bojovat s vysílením a únavou.



Hlavní sobotní program započal s párminutovým zpožděním krátce po 12té hodině. Otevřel jej Jiří Jarolímek atraktivní akrobacií létanou modelem Katana S 39% s rozpětím 3000 mm. Samozřejmě si neodpustil ani svojí oblíbenou kratochvíli, tedy uvedení modelu do visu, zahalení jej do oblaků kouře a mávání divákům, což je prvek vyžadující „celého pilota“.



Letové ukázky během celého hlavního programu byly řazeny tak, aby byla zachována co možná největší pestrost letového provozu, který navíc čas od času okořenil plánovaný průlet skutečného letounu.

Komentář celého dne zdatně zvládli Miloš Petrbok, Olda Novotný a Štěpán Škorpil. Mnohdy však jejich velmi dobré výkony narážely na nedostatek informací k jednotlivým strojům, což doufejme na příštích akcích piloti či mechanici napraví.

Provoz byl až na vyjímky bezproblémový a jedinou smutnou chvilkou dne byla havárie turbínového JASu 39 Gripen. Několik zbylých technických zádrhelů, které mohly skončit neslavným koncem, bylo odvráceno zkušenostmi a chladnokrevností pilotů.

Stojánka modelů vedená po celé délce přistávací plochy byla v průběhu akce naplněna téměř bezezbytku, a to při skladbě křídlo-trup (tedy bez jakýchkoliv mezer mezi stroji). Diváci zde mohli spatřit stroje z absolutního počátku letectví – tedy kluzáky nebo dvouplošníky, ve kterých odvážní muži poznali kouzlo prvních motorových letů, ale také stroje bojující v první i druhé světové válce, či soudobý stroj střežící vzdušný prostor v dnešních dnech (JAS 39 Gripen). Nechyběly zde ani stroje dopravní či určené pro sportovní létání a to opět soudobé či z dob zlaté éry letectví. Velmi atraktivními pak byly účelové polomakety akrobatů, určené pro náročné 3D létání. Tyto dokonale zpracované kompozitové stoje zalétají v rukou vylétaných pilotů divácky velmi atraktivní show.  Zapomenout však nelze ani na piloty větroňů a piloty vlečných provádějící aerovleky. Menšinové zastoupení měly vrtulníky, z nichž jednoznačně dominoval turbínový Bell Jet Ranger Huga Markese.



Lipenecký obr je místem, kde můžete potkat stroje skutečně vyjímečné. Jako letošní „top obřík“ zaujal především LET 410 UVP. Jedná se o model známého československého dopravního letadla, provedený v měřítku 1:4.5, tedy s rozpětím 4500mm. Stroj s hmotností 41,2 kg pohání dva motory ZDZ 60RV. Tato modelářská technická rarita je provedena s maximální pečlivostí. Na modelu naleznete přibližně 120 000 kusů nýtů (provedení z plastové folie), které jsou navíc maketově zašpiněné. Stroj je pak vybaven speciálním systémem sjednocujícím tah obou motorů a gyroskopem, který pomáhá s řízením křidélek. LET 410 UVP stavěný Jiřím Adámkem přibližně 4 roky, však prozatím neletěl. V Lipencích si odbyl svojí premiéru před diváky a absolvoval pojížděcí zkoušky. Zálet proběhne na méně rušném místě.



Na stojánce však nechyběl ani známý Zlín Z-50 LS (rozpětí 4200mm, motor ZDZ 420ccm), SBD-5 DAUNTLESS (4100mm), či Texan T-6 (3800mm). A právě poslední dva stroje disponují ne zcela běžnými pohonnými jednotkami. Dauntlesse pohání hvězdicový 5ti válec Valach Motors - VM-R5 420, Texanovo srdce je tvořeno pětiválcovým třistakubíkovým motorem KASL 300, jenž je „domácí“ konstrukcí pilota Ivana Kasla. Zvukový projev těchto motorů lze označit za famózní. Pokud se pohybujete blízko nastartovaného motoru běžícího na volnoběh, naplní vás jeho tlukot notnou dávkou respektu. Na plném plynu, při nízkém průletu, vás pak stroj svým projevem velmi rychle vtáhne myšlenkami do neslavných válečných let. Do kategorie strojů s nestandardními pohonnými jednotkami pak spadá ještě Deperdussin B 1911, poháněný amatérsky zhotoveným methylovým čtyřtaktním motorem o objemu 50ccm.



Ovšem i civilní makety mohou být více než půvabné. Důkazem může být například Zlín Z 142 C AF, který předvedl Jiří Karban. Model působí velmi příjemným dojmem a nadmíru maketovým letovým projevem. (rozpětí 3050mm, motor ZDZ 80)

Sobotní část programu byla ukončena rozlosováním tomboly, v níž piloti obdrželi hodnotné ceny dodané sponzory. Na akci, kterou jen v sobotu navštívilo okolo 2000 diváků, se sponzorsky či jinak podíleli: Elespo, Olympus, ZDZ motor, Krill model, Valach Motors, Albatros AP, Omnitron, SWAH s.r.o., Josta Vsetín s.r.o, Prima (zásobování zmrzlinami). Koobra – Oldřich Rus, Kovo Profil, Ilpacino reality, Kvarta Litovel, MBB technik s.r.o., Lenze, Festo, Likov, Pytlík  s.r.o., Valtr Elektronika, RC modely, Syta, HVP Modell a samozřejmě členové MK Lipence.

Nedělní část se nesla ve znamení chladnějšího větrného počasí, při kterém se nad Lipenci zatáhla mračna a to nejen ta na nebesích. Díky rušení v celém pásmu 35 MHz, které odhalil profesionální scanner, bylo nejprve nutno zrušit letové ukázky strojů fungujících na 35MHz (40MHz). Následně přibližně ve 13:15 náčelník MK Lipence Marcel Hladík v zájmu zachování bezpečnosti, akci oficiálně ukončil. Díky kvalitní technice se vše obešlo bez ohrožení bezpečnosti a ztrátách na strojích.

I přes skutečnosti, pro které musela být akce nenadále ukončena, patří Lipenecký Obr k přehlídce toho nejlepšího, co lze na české modelářské scéně vidět. Nezbývá tedy než popřát organizátorům hodně štěstí do dalších ročníků.

Zajímavé statistické údaje:
- průměrné měřítko stroje: 1:3,2
- průměrné rozpětí 3200mm (včetně větroňů)
- průměrné rozpětí 2900mm (pouze motorová letadla)  
- průměrný objem spalovacího motoru 135 ccm

(data vychází ze seznamu oficiálně registrovaných pilotů) 

Následující řádky obsahují rozhovory se třemi zajímavými účastíky Lipeneckého Obra. Rozhovory nejsou pouze o provozovaných strojích, ale třeba taky o tom, kterak přijdete k třímetrovému letadlu nebo o tom, jaké to je provozovat turbínu.



Zdeněk Sládek, model SBD Dauntless



Pro mě (Tomáš) byl letošním vrcholem akce vystoupení pana Zdeňka Sládka s modelem SBD-5 DAUNTLES v měřítku 1:3.  Rozpětí modelu je 4017 mm, délka 3200 mm. Model je poháněn motorem z produkce vlastní firmy Valach Motors s typovým označením VM R5-420 o objemu 420 ccm. Hmotnost modelu je 65 kg. Model je konstrukční, s pneumaticky zatahovacím podvozkem. Podklady pro stavbu zpracoval Dušan Bařina. Pilotovi spolu s modelem se letos podařil husarský kousek, když společně zvítezili ve francouzském LaFerté i německém Lehrte v  kategorii bojových letounů II. světové války. Podotýkám, že na obou soutěžích bylo v této kategorii přes 200 letounů. V rozhovoru pan Sládek dále prozradil, že staví model Bristol C1 o rozpětí necelých 8000 mm na 800 ccm !!! Ve spolupráci s panem Hladíkem s HVP Modell chystají výrobu Lavočkina. V budoucnu by tato spolupráce měla nabízet celkem šest modelů ve dvou typech provedení, a sice maketový vzhled nebo polomaketa. Po dotazu na cenu takového modelu mi trošku padla čelist, protože částky za maketový model připravený k letu se pohybují od 500 tisíc korun výše. Není proto divu, že hlavní odběratelé jsou ze zemí Belgie, Německa, Saudské Arábie, Ruska, kde je prý zájem obrovský.

Jirka Jarolímek model Katana S 39%



To já (Jakub) zase plně propadl akrobacii Jirky Jarolímka. Jirka, veden tátou modelářem, který modelaří již od dob dávno minulých sice nejdříve začínal s autíčky, kterým se táta okolo jeho 9ti let věku věnoval. Nebránili se však zkusit ani letadélka, fun flyery a modely typu Diablotin. Zhruba před třemi lety vyhrál Jirka na soutěži „Létáme se ZDZ 40-50“ (létal s extrou na 40tku) motor ZDZ 160RV2. A bylo to. Co s ním? Chlapi nejsou žádní troškaři a tak po krátkém uvažování sáhli rovnou po plnokrevné třímetrovce, kde motor našel svoje místo. Stavba, jak jsme se dověděli přinesla pár momentů, kdy si především pan otec málem řekl a dost, nicméně setrvali a dnes toho rozhodně nelitují. S letadlem jsou maximálně spokojeni, a to je evidentně spokojeno se svými majiteli. Nedělá problémy a tři roky funguje beze ztráty kytičky. Jirka je známý především svojí show, při které mává rukou majíc při tom letadlo ve visu. Kdysi ho k tomu inspiroval stejným prvkem Michal Mencl, a tak Jirka nechtěje se nechat zahanbit později s Katanou tento prvek natrénoval. Jak jsem se dozvěděl, Jirka se neoddává hrátky se simulátory. Tvrdé 3D je prý v reálu jiné, nicméně kdyby začínal, určitě by po simulátoru sáhnul. Nejzajímavější pro mě bylo zjištění, jak se Jirka odreagovává: když si chce zalétat s malým letadýlkem, sáhne po tátově Veloxu 2200mm.

Jan Horák model Fokker D-XXIII



„Když jsem začínal s turbínami, měl jsem trochu strach“. „Bylo nás v české republice pár, Petr Stejskal si například turbíny stavěl“, říká Jan Horák ,provozovatel modelu, kterému se stal předlohou Německý prototyp Fokker D-XXIII. V tomto stroji vyzkoušel 9ti 14ti a v současnosti 16ti kg turbínu (tah v kg). (Ve skutečnosti stroj poháněla tažná a tlačná vrtule a o zástavbě turbíny se uvažovalo, nicméně nedošlo k ní. I ve vrtulovém provedení existoval pouze jeden prototyp s náletem v řádech desítek hodin).

Model byl provozován se dvěma pohonnými jednotkami a sice pístovými motory s tažnou a tlačnou vrtulí. Tato kombinace však nefungovala příliš ideálně, proto došlo k přestavbě. 

Jak říká Jan Horák, turbína je -  pokud funguje - pohon naprosto bezproblémový a pohodový, dnes si již vše řídí elektronika a uživatel startuje jedním tlačítkem. Navíc turbína nemá žádné vibrace a stroj je maximálně klidný. Ani s teplotou to není tak hrozné. Díky dvojitému plášti je možné na těle turbíny téměř udržet ruku. Na otázku jak se mu s Fokkerem lítá odpovídá: „bezvadně“. Letadlo létá ladně a pohodově, téměř bez problému. Horko bylo panu Horákovi pouze v Miskovicích, kde díky přetažení při přistání prosedl a urazil podvozek. Jinak si užívá klidného elegantního létání se strojem, který díky polosouměrnému profilu křídla zvládá i základní akrobacii. Na druhou stranu, jak říká, „člověk je pokaždé šťasten pokud se let povede a je zakončen zdárným přistáním“. Technickou zajímavostí je i fakt, že turbína je v modelu umístěna v modulu, který lze po odpojení několika konektorů a hadic snadno vyjmout a umístit v modelu jiném. Výměnu je možno zvládnout i za 6 minut čistého času. Turbína byla pořízena jako lehce olétaná. Pro takový nákup ale musíte do Německa, protože v Čechách se stále ještě nejedná o záležitost běžnou, takže je nejvyšší čas, abychom všichni zavítali na Ebay 

Lipenecký Obr 2008

Žádné komentáře:

Okomentovat