úterý 16. září 2008

AcroMaster - akrobat od Multiplex


Dostala se mi možnost otestovat letové vlastnosti tohoto zajímavého akrobatického modelu z materiálu obdobného populárnímu EPP. Model jsem dostal již sestavený a proto se nemohu vyjádřit k jeho stavbě. Budu pouze hodnotit jeho letový projev. 
K samotnému vzhledu modelu snad jedině tolik, že je vyroben z materiálu, který firma Multiplex označuje jako Elapor. Ze všeho nejvíce připomíná materiál EPP, ale je hustší a pevnější. Díky těmto vlastnostem je možné ho vstříkovat přímo do forem a model není tolik "gumový".  

Model jsem zalétával bez dokončené povrchové úpravy (čistě bílý). Ke stavebnici jsou dodávané barevné nálepky a nebo je možné, si model vybarvit dle vlastnich představ.

Technické údaje:

Rozpětí:  1095 mm 
Délka:  1150 mm 
Hmotnost:  od 950 g 
RC funkce:  4 serva (V, S, 2x K), motor 
Výrobce:  Multiplex 
Běžná cena:  3300 Kč

Osazené vybavení:

Motor:  AXI 2814/10 
Vrtule:  Sklopná Aeronaut CamProp 9x6 
Serva:  2x WaiPoint W084 - křidélka, 2x Naro Pro max - SOP, VOP 
Baterie:  Kokam 3200 mAh 3S1P 
Přijímač:  Hitec HFD 07 
Vysílač:  FX-18

Seřízení

Po převzetí a přivezení modelu Acromaster domů, jsem povedl kontrolní měření úhlů a souososti modelu. Nevím, jak moc práce si stavitel modelu dal s tím, aby bylo vše seřízeno tak jak má, ale po přeměření úhlů a uložení VOP, SOP a křídla vůči ose trupu vše bylo nastaveno tak, jak jsem si představoval. Křidlo mělo úhel náběhu 0° a bylo kolmo vůči ose trupu. Stejně tak SOP byla uložena v pořádku.
Jediné odchylky, které jsem se doměřil, bylo uložení levé poloviny VOP, na které jsem se doměřil rozdílu v uložení vůči ose trupu (náběžka – odtokovka). Tento rozdíl dělal necelý milimetr, což znamená že levá polovina výškovky měla vůči ose trupu minimální úhel náběhu do plusu. Jedná se ale o tak malou odchylku, že na letových vlastnostech se to neprojevilo. Pravá polovina VOP a stejně tak zbytek modelu byly naprosto v pořádku.
Věnoval jsem se tedy vyvážení modelu. Těžiště vycházelo 120 mm od náběžné hrany modelu, což je zadní poloha doporučená výrobcem. Nechal jsem tedy těžiště tak, s tím, že po záletu se uvidí. Zkontroloval jsem vyvážení křídel. Bylo nutno lehce dovážit pravou polovinu křídla, ale to z toho důvodu, že pohonné accu jsou v trupu modelu uloženy mírně nalevo kvůli regulátoru. Dovážil jsem tedy pravou polovinu křídla a bylo téměř hotovo.
Zkontroloval jsem ještě výchylky a už na první pohled se mi zdály pro klasickou akrobacii zbytečně velké. Od stavitele byly nastaveny výchylky doporučené výrobcem pro 3D. Nechal jsem je tedy tak, nastavil už jen expo, které sice výrobce doporučuje 30 - 50%, ale já u svých modelů používám 25% a tak jsem takto nastavil expa i zde.
Poslední kontrola spočívala ve vyosení motoru, které jsem nastavil dle doporučení výrobce. Vydali jsme se tedy model zalétávat.




Zálet

Hned při startu se projevilo, že výchylky nastavené dle výrobce na 3D jsou (dle mého očekávání) zbytečně ostré a těžiště na zadní hranici doporučené výrobcem je pro klasickou akrobacii zbytečně moc vzadu. Ihned po startu jsem provedl trimování VOP a křidélek. To je ovšem normální a "testy" modelů, ve kterých autor píše, že nebylo nutné model nijak trimovat ve mně budí usměv.
Provedl jsem několik zalétávacích průletů a zjistil, že model v dané konfiguraci pohonu není stejně schopen plnohodnotného 3D létání, na což mě i stavitel při předávání upozorňoval. Mě ale stejně šlo víc o to, zjistit schopnosti modelu v klasické přesné akrobacii. Dále jsem zjistil, že bude třeba ještě doladit vyosení motoru, vyvážení křídel, posunout těžiště a nastavit menší výchylky na křidélka a VOP.
Po příjezdu domů jsem provedl úpravy, ke kterým jsem došel na letišti. Motor jsem vyosil ještě doprava a mírně dolů. Těžiště jsem posunutím baterií a dolepením 5g závaží do předku modelu posunul na 110 mm od náběžné hrany křídla. Minimálně jsem dovážil pravou polovinu křídla a pro VOP a křidélka jsem si nastavil dvojí výchylky (DR). Na klasické akrobaticii jsem si nastavil 50% doporučených pro 3D a pro 3D jsem nastavení nechal podle výrobce. Naopak u SOP jsem zvětšil výchylku na 125%.
Po dalším zalétávání jsem usoudil, že "velké" výchylky bych úplně zrušil. Létal bych pouze na mnou nastavených 50% na VOP a křidélkách a upravil bych páky na servech tak, abych nemusel dráhu serva omezovat sofwarově ve vysílači.

Letový projev

Poté, co jsem měl tedy pocit, že už se model chová tak jak má, začal jsem sním létat i náročnější prvky akrobacie.
Celkově na mě dělá model velký dojem svým letovým projevem. Dodržuje výborně konstantní rychlost a jeho letový projev je velmi ladný. Po nastavení mi model zcela sedl do ruky a byl jsem s ním schopen zalétnout všechny obraty velmi čistě a v podstatě jediným limitujícím faktorem jsou ruce pilota.
Veškeré výkrutové části jsou pro Acromastera hračkou a korekce směrovky jsou díky vysokému trupu minimální. Nožový let model létá dobře s malou výchylkou směrovky bez problémů na půl plynu a ani žádné překlápění či nějaké výrazné utíkání modelu z nožového letu se nekoná.
Ve vertikálních obratech byl model, se kterým jsem létal, limitován výkonem motoru a tak bylo třeba k tomuto přihlédnout. Jde pouze o to, že model nedokáže stoupat do nekonečna. Přesto se mi ale třeba obraty, jako vodorovná hranatá osma, s tímto modelem líbily, protože dobře brzdil v klesavých částech.
Acromaster dokáže létat i velmi pomalu a pak se sním dá létat i na velmi malém prostoru. Žádné nečekané trhání proudnic se nekoná.
Dále jsem zkoušel, jak bude model ochoten se utrhnout do vývrtky. Stejně jako třeba u mého F3A, se mu tam prostě musí pomoci, pak ale letí vývrtku velmi dobře. Zastavení vývrtky není problém.
Na náročnější autorotační prvky (jako kopané výkruty či ploché vývrtky) je třeba přepnout na větší výchylky hlavně u VOP. 
Na závěr mého testování modelu jsem přepnul na výchylky 3D doporučené výrobcem. Model nebyl v dané konfiguraci pohonu schopen náročnější 3D akrobacie, ale prvky jako visení na vrtuli či výkruty v Harrieru model zvládne.
S přistáním není vůbec problém. Dá se hodně zpomalit a přistát se dá jako do "peřinek".

Závěr

Acromaster mě tedy svými letovými vlastnosti velmi uspokojil a myslím, že by uspokojil i spoustu náročnějších pilotů.
Jediné, co musím modelu vytknout, je uložení a provedení podvozku. Podvozek z drátu a kola z polystyrenu v botách ze stejného materiálu, jsou jedinou slabinou modelu a to i při létání na asfaltu. I při velmi opatrných přistáních dochází ke škobrtání modelu a podařilo se mi i "otevřít" botičku. Toto bych jednoznačně doporučil předělat na pevný uhlíkový podvozek s "mechovými" kolečky a klidně použít polystyrenové botičky ze stavebnice. 
Další nevýhodou je materiál, ze kterého je model vyroben. Na povrchu je vidět každé omáčknutí, každé ťuknutí, kterým se hlavně při přepravě nevyhneme. Takže je třeba asi vyrobit přepravní obaly. My jsme křídla pro přepravu nesundávali i když konstrukce to dovoluje. Myslím, že zámky které drží křídlo zajištěno se při častém rozebírání velmi brzy ochodí. Nemohu tuto domněnku ale potvrdit, protože jsem Acromastera měl v užívání jen krátce. 
Model mi byl dodán se sklopnou vrtulí. Důvody mi sice byly vysvětleny, ale přesto doporučuji použít pevnou vrtuli. Model jednak bude lépe brzdit při klesání a za druhé vrtule při zavírání nechává šrámy na měkém předku trupu. Myslím, že vzhledem k tomu, že se model dá velmi zpomalit nehrozí při přistání poškození vrtule.

Pro tomasrc.cz Radim Hnilica

AcroMaster - akrobat od Multiplex

Žádné komentáře:

Okomentovat