čtvrtek 3. dubna 2008

Elektro Morava L-200

Nedávno zde uveřejněný článek o chystané L200 Morava Pepy Kadeřábka, inspiroval Marka Boháče k vytvoření vlastní "lite" verze Moravy, a tak předávám slovo, Marek popisuje stavbu a zálet svého stroje:





Uvádím  stručný popis jen tak, no Morava se mi líbila vždycky, ale nikdy jsem si na ni netroufnul, vzhledem k jejím složitým tvarům. Až článek na tomasrc.cz mě "nakopnul".
 
Celý trup je zhotoven z 2mm balzy včetně obou motorů, křídla, ocasní plochy a koncové nádrže jsou z obkladového polystyrénu. Kabinka je z balíkovej lepicí pásky, kterou jsem lepil na polystyrenové kopyto po proužcích, pak jsem to přebrousil, přelakoval, přebrousil, přelakoval a skla vystříhnul z vhodné PET lahve . Všechno je pak natřeno balakrylem a stříknuto lakem na nábytek pro získání lesku. Náhon křidélek je z jednoho serva uprostřed trupu přes torzní tyč (uhlík 2mm). K pohonu posloužily 2x MIG 400 7,2V a vrtule 6x3 , baterii sem trochu poddimenzoval LiPo 1000 mAh, ale nemám teď prachy na jinou.

Tak jsem dnes konečně zalétal tu Moravu. Celý den dneska lilo jako z konve a vítr taky docela foukal, a tak když jsem se vrátil z práce, moc jsem s dokončováním nespěchal.  Vesměs mi chybělo akorát vymyslet uchycení baterie a přichytit konce táhel k směrovkám, a tak když náhle k večeru vysvitlo sluníčko nebyl sem připraven. Řekl jsem si, teď nebo nikdy respektive teď nebo za měsíc až bude lepší počasí, a protože jsem vcelku netrpělivý člověk, popadnul jsem sekunďák , urychlovač, izolepu a pustil jsem se zbrkle do práce.

  

Nejen, že jsem každou chvíli očekával zhoršení počasí, ale taky za 30 minut bude po sluníčku a osvětlení jsem ještě nestihl namontovat :-) . Po 5 minutách jsem byl připraven a vyrazil směle k mému letišti, což je malá louka mezi lesy a ještě do kopce, ideální na svah. Když jsem po asi jednom kilometru chůze došel na místo, začal se zase zvedat vítr, ale už jsem byl rozhodnutej. Zapnul jsem vysílač,  přijímač a v rychlosti přezkoušel všechny funkce, vše bylo OK a protože nejsem z těch, co váhaj hodinu před prvním startem a zaklouzávaj do trávy, která tu stejně nebyla, jsem dal plnej knedlik a vrhnul vpřed, ještě mne na chvilku napadlo, že jsem zapomněl zkontrolovat těžiště a souměrnost křídel, no ale to už jsem letadlo vypouštěl z ruky, děj se vůle boží.

Letadlo okamžitě přešlo do kolmého stoupání, celkem mě překvapilo, co ty dvě čtyřkila utáhnou, ale to už se mi otočil čumákem k zemi a jen s lehkým škrtnutím o zem jsem to vyrovnal a pořádně potlačil trim. Konečně to letělo rovně a hned v první chvíli mi bylo jasné, že to se svými 700 gramy a 1100mm rozpětím nebude žádnej slowpark, a tak jsem jen doufal, že se aspoň udržím ve vzduchu, protože vítr se už pěkně rozfoukal. Záhy sem zjistil, že se zkušenostmi, co jsem měl z předešlého letadla, což byl Piper Cub s plovákama, si rozhodně nevystačím, a tak jsem měl asi 10 sekund naučit se zkoordinovat řízeni směrovky a křidýlek zároveň, většinou totiž lítám jen na směrovku, což bylo docela těžké, protože se mi rozklepaly ruce a nebyl jsem schopen udržet letoun v rovině. Nakonec se mi podařilo zklidnit a nabral jsem celkem fofrem výšku a začal zkoušet, co si můžu dovolit. Přišlo mi to trochu těžké na čumák, jelikož jsem nebyl schopen dosáhnout klouzavého letu, no ale už jsem letěl. Ještě do toho ten hnusnej vítr a dost to házelo, jednou jsem dokonce hodil nechtěnýho lopinga, ačkoliv jsem si přísahal, že to dělat nebudu, protože jsem příliš nevyztužil křídla naštěstí jsem si udělal velkej oblouk a křídla mi zůstala. Asi tak po 2 minutách letu jsem si konečně letadlo osahal a začal suverénně lítat. Ještě jsem stačil v křeči jednou rukou vyfotit onen létající objekt a foťák odhodil na zem, poněvadž jsem nemohl najít díru kapsy, odkud jsem ho předtím vytáhnul, a už bylo třeba udělat další zásah do řízení, který rozhodoval o životu a smrti mého letounu. Později jsem zjistil, že jsem zapomněl nabít akumulátor a fade out na sebe nenechal dlouho čekat.

Tu se projevila špatná klouzavost a letadlo se proměnilo v šutrák s malinkými křídly. Zachoval jsem klid a počkal se staženým plynem, až se letadlo přiblíží víc k zemi, přitáhnul jsem a zároveň přidal plyn a letěl celkem fofrem nízko nad zemi, hlavou se mi začaly míhat obrazy, co všechno se může stát, až svoji těžkou a křehkou Moravu zapíchnu v tej rychlosti do křovin, kterých bylo všude dost. A jak si tak letím nad zemí , no ještě jsem byl docela daleko, přijde mi, že letím přímo na sebe, a tak jsem začal nesměle ustupovat bokem, jenže jak už to bývá, letadlo se začne vždycky stáčet na tu stranu, kam člověk uhýbá . Ústup se pomalu změnil v úprk a za chvíli jsem měl letadlo asi 3 metry před hlavou a už nebylo ústupu, nevím, kde se to ve mě vzalo, protože se mi na chvíli zatmělo před očima a letadlo mi padlo křídlem přímo do napřažené ruky - instinktivně jsem po vzoru miminek uchopil co mi kdo strká do ruky a udělal pěknou otáčku na podpatku, no pánové na soutěži házedel by to bylo za plnej počet bodů, tak mne jen troch mrzelo, že to nikdo neviděl. A tak zálet dopadl nedobře/dobře nebo spíš z pekla štěstí a mohl jsem si vyfotit vítěznou fotku svého nepoškozeného letounu, teď si mohu v klidu doma dokončit všechnu bižuterii, kužele, vrtule, anténky a podobně. Snad jen propříště si počkám na lepší počasí, a taky nějaká ta betonová přistávací dráha by nebyla k zahozeni.

Pro tomasrc.cz Marek Boháč

Elektro Morava L-200

Žádné komentáře:

Okomentovat